Incorrigible ✔

VII.

Do očí jí najednou udeřilo, jasné světlo. Ještě než je otevřela, byl na jejím obličeji vidět zamračený výraz.

,, Chceš žít lepší život? Bez Shieldu, hydry, Lüge?" vyhrkl muž stojící za mřížemi a instinktivně položil ruku na zbraň.

Alethra se pomalu zvedla opřením o zeď, něco se s ní dělo. ,, Co bys za to chtěl?" zeptala se chraplavě a to ho opravdu zarazilo.

,, Nezabiješ mou rodinu. Jsem Christopher, má žena Elena a naši dva synové Luco a Jeremy." řekl sebevědomě a vytáhl s kapsy klíče. Ovšem ho zarazil její smích, čekal jakoukoli reakci, jen ne tuhle.

,, Vaše příjmení, starochu?" Alethra nadzvedla obočí a muž se zamračil, tohle bylo až příliš divné. ,, Buď mi to vyklopíš hned anebo tě podříznu jako prvního." vycenila zuby a Chris ustoupil o pár kroků vzad. Bylo to pro něj riskantní, řekne příjmení ale nemá jistotu, že to neprozradí hydře.

,, Odejdeš z hydry i Lüge a já ti to řeknu." pronesl a dívka zasyčela, nerada někoho poslouchala, ale on měl v tu chvíli navrch.

,, Fajn." odsouhlasila a on přikývl. Pomalu klíčem otočil doprava a přitom ji upřeně pozoroval. ,, Neboj, už se pravděpodobně neuvidíme." poplácala ho po zádech a uviděla své věci.

Odvrátil se, když se převlékala.

Ušklíbla se nad Furyho naivitou. Beze slova si strčila do bot dva nože a za chvíli i pás zdobily zbraně. Clantrenku pro jistotu uchopila do ruky a přesně v tu chvíli se spustil alarm oznamující evakuaci. Vida, Fury plní slib, pomyslela si Alethra a chtěla se rozběhnout chodbou, ale čísi ruka ji zastavila.

,, Jmenujeme se Carterovi." stihl říct, než kývla a zmizela.

I když byla zabiják, vypadala jako oni, považovali ji za svou, jejich chyba. Proběhla okolo quinjetů, do kterých nasedali, a vyběhla ze základny. Uviděla okolo sebe tmu a les, což nedávalo smysl, hodinky ukazovaly tři odpoledne. Alethra naštvaně zafuněla, zase ji podvedl, a strhla je ze zápěstí. Měla pocit, že v tom bude gps, budou ji sledovat přes satelit. Škodolibě se usmála a začala se v nich přehrabovat. Prstem zničila jedno tlačítko a z hodinek se začalo kouřit. Hodila ho na přijíždějící quinjet, který začal startovat. Alethra se schovala za nejbližší strom a sledovala přibližující se pohromu.

Quinjet se po chvíli začal třást, než vybouchl. Většina agentů se k hořícímu quinjetu ani nedostala, když je zasáhl silný výbuch vycházející ze základny.

Alethra se usmála a zabočila do lesa. Už ani nevnímala větvičky zarážející se jí do obličeje. Nedivila by se, kdyby ho měla celý podrábaný jako od kočky. Najednou se jí před očima něco zablýsklo. Dala si ruku před oko, kterým se dívala do slunce a poznala agenta Shieldu. Na nic nečekala a rozběhla se proti němu, ale ještě před ním se sklonila a natáhla ruku, čímž ho udeřila do slabých míst a přehodila přes sebe. Muž ale neotálel, i když byl slabý, vyrazil a chytil ji za nohu, kterou právě vykopla. Zamračila se a protočila oči, samozřejmě si myslel, že má vyhráno. Stačilo odjistit a natáhnout pistoli k jeho čelu.

Na jeho tváři se usadil překvapený pohled a on polkl, nevěděl, že má zbraň. ,, Jak?" jeho pohled směřoval na pistol před ním a radši pustil její nohu.

Alethra se ušklíbla. ,, Vyslal tě Chris, co?" muž jen nečinně hleděl vpřed, jakoby čekal na smrt. ,, Tak co?" zvýšila hlas a střelila ho do stehna. ,, Když odpovíš hned, nebude to tak bolet." narozdíl od něj, Alethra tušila, že se tu brzy zjeví Shield.

Muž přikývl a Alethra se otočil. Oddychl si, že dnes ho nečeká smrt, ale přesto se pokusil ji zabít. Jen co vytáhl zbraň a vystřelil na její hruď, trefila ho kulka do hlavy.

Alethra se uchechtla, to si vážně myslel, že ji může zabít. Vstala a chytla se za své krvácející lýtko prostřelené kulkou, stejně ji trefil. Sykla a vypravila se dolů z kopce, kde už bylo město. Doklopýtala na nejbližší temnou uličku a zaklepala do rytmu na cihly, načež ustoupila. Padací dveře před ní se otevřely a ona se sklouzla dovnitř. Okamžitě zakašlala pod náporem prachu a pomocí nedalekého stolu se opřela, aby se mohla zvednout.

,, Páni, kdo tě tak zřídil?" hvízdl přicházející na Alethru, která se kulhavě vypravila na ošetřovnu.

Zvedla oči a i přes svou unavenost pronesla ,, Zařiď smrt Carterových, Christopher, Elena, Jeremy a Luca. Ale teď mi momentálně pomož." její chraplák ho zarazil, naposledy tak mluvila, když ji otrávili, ale ona se přesto z toho dostala.

Nemusel ani protestovat proti jejich smrti, znal tu rodinu, zničila mu život a vůbec mu to nevadilo, ale trápila ho ta neznalost, jeho celoživotní nepřítel. Opatrně ji vzal do náruče a chystal se vykročit.

Alethra si odkašlala ,, Tak neschopná ještě nejsem." dodala a on ji s prominutím pustil, ale přesto vzal její ruku okolo svého ramene. Povzdechla si, ale přesto si nechala pomoct.

,, Merde, co se stalo?" přiběhl k nim jakýsi doktor.

Alethra nechápala, jak rychle se zde octl a jak mohl vědět, že je tady, když právě přišla.

,, Kamery." podíval se na ni doktor, když pochopil, jakou otázku její oči vydávaly.

Merde ji sledoval zvláštním pohledem. ,, Nelíbí se mi to." pronesl poté tiše a položil ruku na její čelo, celé hořelo. Stačil jeden doktorův pohled, aby věděl, co má dělat. I přes její protesty ji vzal do náruče a nesl chodbou.

Alethřiny oči se pomalu zavíraly, chtěla spát, byla unavená, ale netušila z čeho, nemohl ji skolit jeden boj. Někdo ji položil na lůžko a vyhrnul kalhoty. Instinktivně zachytila jeho ruku a sevřela.

,, V klidu, Al." zašeptal Merde a přejel po jejích hnědých vlasech. Varoval doktora pohledem a odešel z místnosti míříc splnit její požadavek.