Incorrigible ✔

X.

,, Stejně nemůžu uvěřit že Falingray přežili dva." konstatoval s úsměvem Ian a zadíval se na rudou tekutinu v lahvičce.

Alethra pořád seděla na světle modrém lékařském lehátku a sledovala nedaleký kout na druhé straně. ,, Hmm." uniklo jí jen a Ian se na ni starostlivě podíval.

,, Kdo ho vlastně vychoval?" zeptal se se zájmem a zatahal za ukazováček rukavic, aby si je sundal.

,, Carterovi." ozvalo se zleva a oboum se naskytl pohled na Merdeho s překříženými rukami a opřeného o rám dveří.

Ian pozvedl obočí a pokynul mu, ať se posadí vedle Alethry. ,, Jeden z důvodů jejich smrti?" hádal a Merde přikývl, jenomže Ian čekal na podrobnější informace.

,, Těžká minulost." řekl vyhýbavě a přesto na lehátko usedl.

Alethra urychleně vstala a přešla ke stolu, ze kterého vzala lahvičku s modrou kapalinou.

,, Opatrně s tím." upozornil ji a odebral krev i Merdemu.

Alethra ji položila zpět a na chvíli se zamyslela. ,, Nová taktika." oznámila po chvíli a oba dva k ní překvapeně vzhlédli, ,, Začneme s pokusy." jejich reakce byla jedním slovem stejná. Lehce pootevřená ústa a vykulené oči.

,, Děláš si prdel? Vždyť jsi to kdysi z oprávněných důvodů zrušila." vypadlo Merdeovi, který se jako první vzpamatoval a zahleděl se jí do očí, něco skrývala.

Ian lehce zavrtěl hlavou na znamení, že nebude odpovídat a zasedl k počítači.

,, Myslím ze strany Shieldu." dodala a po tomhle Merde přikývl na souhlas, tohle mu nevadilo.

,, Doktore." otočila se k Ianovi, ,, budeme potřebovat tvoji pomoc.

,, Dobrá, Mario." zavolal na jednu ze svých pomocnic a ta ihned přiběhla. ,, Tady naše vůdkyně tě pověřila velice důležitým a tajným úkolem." prohlásil španělsky a mrkl na ni. Maria se s kamenným výrazem podívala na Alethru, která po chvíli kývla, čímž potvrdila jeho slova.

------------------

Merde mezitím poslouchal jedním uchem, co hodlají dělat dál a přesto většinu nevnímal. Jakmile se doktor usídlil na své židli, kývl na Alethru a vydal se pryč. Jeho cesta zprvu vedla do pokoje, to by se ovšem nesmělo ozvat jeho břicho a tím cestu změnit. Vybral si jedno z jídel a posadil se k velitelskému stolu. Pozoroval tichou jídelnu, v níž se nikdo neodvážil promluvit slovo. Merde neznal důvod. Těsně před vchodem do jídelny potkal partu veselých agentů, kteří před rokem byli nováčky. Ale uvnitř? Merde dojedl a vyšel z jídelny rovnou k Alethře, tohle se mu za mák nelíbilo. ,, Kde je?" zeptal se se agentů strážících před její pracovnou.

,, Velitelka vám vzkazuje, že vyšla ze skrýše." odpověděl jeden z nich a Merde si povzdechl, nu což nezbývalo mu nic jiného než čekat.

Namířil si to ke své pracovně a sepisoval hlášení o stavu agentů. Propiska mu najednou přestala psát a červeně zablikala, teď už se Merdeho domněnka potvrdila. Ušklíbl se a zmačkal papír do kuličky. Zatočil se na židli a hodil si ruce za hlavu, načež po zastavení své nohy položil na stůl. Uchechtl se a vzal zapalovač do rukou. Pouhým cvaknutím se objevil plamen a Merde neváhal zapálit ten papír. Kulička se ještě víc scvrkávala, až se z kuličky začal stávat tmavý popel. Merdovi přesto v hlavě utkvěla v hlavě všechna slova. Pochopil to, konečně věděl, co se doopravdy dělo.

-----------------

Kamenitá cesta vedoucí okolo lesa, o němž se šířily pomluvy o nestvůrách žijící v něm, vedla do nedaleké chatky v lese, cesta se měnila, les se stával hustším a míň lépe prostupným. Alethra odhrnula větev před ní a do oka jí padla stará chalupa. Zastavila se a rozhlédla, měla nepříjemný pocit sledování. Najednou zpozorovala zpoza stromu černou zbraň. Ušklíbla se a dál kráčela vpřed. Ťukla do dveří, které se následně rozpadly a tvrdě dopadly na zem. Vešla dovnitř a opřela se o stůl poblíž okna.

Další agent.

Vyzkoušela tvrdost židle, než se odhodlala na ni usednout. Ze stolu vyrobeného z tmavého dubu uchopila jeden z mnoha časopisů a začala si číst.

I když se nepřátelé snažili chodit téměř neslyšně, domovní ticho je prozrazovalo. Rozkazy byly jistojistě předány před akcí a teď musela stačit mimika.

Zaslechnutí vrzavého zvuku za ní jí dalo vědět, že stojí u prahu. Alethra se otočila. ,, Už jsem se začínala bát, kde jste." velitel jí věnoval nechápavý výraz, než vydal povel k útoku.

-------------------

,, Do hajzlu." zanadával Ian, když se z vysílačky nic neozývalo. ,, Agente Destre, slyšíme se? Haló?" znovu zatřásl s vysílačkou, ale stejně to nepomáhalo. Měli už tu být, akce měla proběhnout rychle a nepozorovaně.

,, Alethra ti snad uložila důležitý úkol?" ozval se Merde a Ian ztuhl, přičemž v kapse pátral po noži. ,, Člověk by řekl, že to snad není možný, tak dlouho pro nás pracuješ a pak se rozhodneš udělat opak? To není moc pěkný." prohlásil a jeho obličej byl stvořen do poloúsměvu.

Ian couvl a svlékl ze sebe modrý plášť, načež poklekl. ,, Prosím."

Merde se uchechtl a vytáhl svou zbraň, kterou na něj zamířil.

,, Prosím. Dlužíš mi to." zopakoval doktor stále klečíc před ním.

Merde si povzdechl, měl pravdu. ,, Padej." sykl mezi zuby a doktor, bez toho aniž by si cokoli vzal z jeho celoživotní práce, okolo něj prošel a v jeho nepozornosti se ho chystal bodnout. Merde se ušklíbl a provedl lehkou otočku, čímž zabránil bodnutí v oblasti plic, zřejmě doktor věděl kam mířit. Vzal mu nůž a hodil po jeho lýtku.

Ian sykl a chytil se za krvácející nohu a odešel.

Merde hvízdl a vzal stříbrný kufřík ze stolu a rovnou do dalšího nasypal pár pomůcek. Do místnosti přilepil pod stůl černý téměř neslyšitelný blikající přístroj. Vyšel o několik pater výš, až k rozhledně a uviděl Alethru, i když zraněnou, kráčící vpřed. Stoupl si do kruhu a pomocí tlačítek pomohl kruhu se zvednout. Venku vystoupil na měkkou trávu a vzpomněl si na jeho první kroky, nad čímž se pousmál, byla radost vzpomínat, avšak někdo na to měl jiný názor a ten někdo se šinul před ním.

Když ho Alethra spatřila, oddechla si a posadila se na zem, věděla, že k ní přijde.

Neváhal si i s dvěma kufříky sednout vedle ní a ona mu pohlédla do očí, z nichž se dalo snadno uhádnout jeho úmysl.

,, Je to tady." vydechla a sledovala základnu před ní.

,, Tak rychle jsi to nečekala, ale přesto jsi to věděla, proč?"

Alethra mlčela, ptal se, proč ho tam nechala, přestože to věděla. ,, Každý musí cítit změnu." řekla po chvíli a Merde jí stiskl rameno, načež sykla bolestí. ,, Debile, víš, jak to bolelo?" zanadávala mu, ale úsměv z její tváře nezmizel.

,, Tak to tedy končí."

,, Doufám, že jsi to nechal převést." podívala se na Merdeho Alethra a poté jí pohled sjel na jeho kapsu, nebylo těžké uhádnout, co tam má.

,, Jistěže ano, za koho mě máš?"

Z Alethřiných úst vyšel lehký smích. ,, To musím posoudit později."

Merde vytáhl ovladač, přičemž ho Alethra upřeně pozorovala.

,, Kde vlastně je?"

,, Znáš: Nepříteli odpusť, ale nikdy nezapomeň jeho jméno?" byla to spíše věta než otázka.

Alethra se spokojeně usmála. ,, Pak tedy začíná hon na Iana Oakley."

,, Tak se uvidíme na nové základně." Merde zmáčkl tlačítko a celá základna i se všemi členy vyletěla do vzduchu.