Incorrigible ✔

XXIV.

Základna Lüge

Základna Lüge čpěla novotou. Většina zdí v chodbách byla vymalována do šeda a skoro na všech se nacházel emblém Lüge.

Jednou z chodeb se zrovna procházel muž v bílém plášti, bílými kalhotami a lehce béžovým trikem. V pravé ruce svíral průhlednou složku, ve které měl veškeré dokumenty. Z kapsy na plášti mu vyčnívala propiska a na triku měl zavěšené brýle s lehce naťuklým sklíčkem na levé straně přímo nahoře. Vlasy měl upravené a nově nabarvené. Černá dělala jeho osobu ještě víc viditelnější a o to on usiloval. Na nohou měl obuté volnější bílé boty sportovnějšího typu s černými tkaničkami. Plášť mu zavlál při další zatáčce, když znovu přidal do chůze.

,, Doktore." přiběhla k němu žena se zrzavými vlasy z drdolu, z nějž vyčnívalo pár pramenů. Nervózně si zahrnula pramen za ucho a podala k němu složku. ,, Co si o tom myslíte?" zeptala se a doktor uchopil do ruky onu složku a sejmul si brýle z trička, aby se na to mohl podívat.

,, Že potřebujete proškolit." mrkl na ni a žena zčervenala.

,, A z čistě vědeckého hlediska?" pozvedla obočí a doktor jí podal složku a sundal si brýle z očí.

,, Že jste na tom podobně jako já za mlada."

,, Ale prosím Vás, nedělejte si legraci." zakroutila hlavou a chystala se odejít, to by ji ovšem nesměl sáhnout na rameno.

,, Myslím to vážně, až v posledních letech se mi začalo dařit, ale teď bych chtěl i onu práci vidět."

Žena se divně zatvářila, ale přikývla.

Vydal se napřed a žena potichu cupitala za ním. ,, Tyto?" ukázal na dveře s číslem 135 a žena kývla a když sáhl na kliku, zabodla mu injekci do krku. Než ovšem ji stačila zmáčknout, otočil se k ní a jedním pohybem jí podrazil nohy, až spadla na zem.

Vyjekla a vyskočila na nohy, ruce dala reflexně před sebe a jednou si kryla obličej, stejně jako při boxu.

Obrátil oči v sloup, nad tou ohranou sebeobranou, a vytrhl si injekci z krku, přičemž tiše sykl. Jeho výraz se okamžitě změnil, když přiložila hlaveň pistole k jeho spánku a zaklel, byl tak neopatrný, zdálo se, že toho málo zmůže a od téhle doby zřejmě nebude věřit ani tomuhle. ,, Co to děláte?" sykl k ní a žena si vyhrnula tričko a ukázala na jizvu po zašití na pravé straně hrudníku.

,, Postřelil jste mou matku skrze mne a ona na následky zemřela a teď jste na řadě vy." v očích jí zaplál podivný plamen a doktor se pousmál, když zmáčkla kohoutek a... Nic se nestalo, pořád byl naživu. Zamračila se a zkusila to znovu. Pojistka a spoušť.

I ta chvilka mu umožnila zapískat na své věrné agenty a ti přiběhli a jakmile spatřili svého šéfa se zbraní u hlavy, byli připraveni ji složit.

Černovlasý muž s modrými oči postoupil dopředu a uchopil Walther P22 z kalhot a namířil ji na ni. ,, Položte tu pistoli na zem." přikázal jí a žena se ušklíbla, jen blázen by se vzdal jediné zbraně, co u sebe měl.

,, Ustupte, nebo zemře." varovala je a i s ním couvala.

Jeho noha najednou silně dopadla na tu její, což ji na chvíli zarazilo. Otočil se k ní, zahákl svou nohu za její kotník a trhl. Při letu jí strhl pistol z ruky a ta odletěla o pár metrů dál. Obrátil se zpět ke svým podřízeným a kývl na ně.

Jeden hnědovlasý se k ní vydal jako první a taktéž jí dupl na ruku, až jí v ní křuplo. Žena se držela, aby jí nevytryskly slzy, což se jí zatím dařilo. Svou pevnou svalnatou lehce opálenou ruku obmotal okolo jejího zápěstí a poté ji přirazil obličejem ke zdi. Společně ještě s jedním agentem jí nandal pouta a nechal ji odvést.

Žena sklopila zrak na zem, když kolem nich procházela a bez protestu se nechala hodit na chladnou temnou zemi vězení. Nacházela se tu také skvěle rozvrzaná postel, kterou už kdysi viděla, a malý stolek.

Zavřela oči a uslyšela někoho šeptat její jméno. Věděla, kdo to je, kvůli němu udělala takovou hloupost, kvůli němu se nechala chytit a uvěznit, jen aby mohli být spolu. Chytila se mříží a řekla jeho jméno, zopakovala a pak ho už jen zpívala.

Tendre, Tendre, Tendre,...

Vězni jen naslouchali jejímu tichému hlasu opakující pouhé jedno, pro ni důležité, jméno. Její tichý hlas byl přesto slyšet i v těch nejtemnějších koutech věznice. Doplul až k němu a muž s černými už lehce našedlými vlasy vstal a prostrčil kousek své hlavy přes mříže, aby se mohl případně rozhlédnout. Zavřel oči, když znovu ten hlas řekl jeho jméno.

Tendre, Tendre, Tendre,...