Incorrigible ✔

VI.

,, Už jsem se začínala bát, kde jsi." prohlásila Alethra, když Fury došel k její cele. I když si pravděpodobně mříží všiml, nechal to bez povšimnutí.
,, Nikdo jinej by mě odsud nedostal." dodala a sledovala, jak úšklebek z jeho tváře mizí.

,, Taky tu můžeš zůstat." nabídl jí a založil si ruce na hrudi.

Dívka se odlepila od rohu stínů a vyšla k němu. ,, Dej mi to." pokývla na složku, kterou držel v ruce. V následující chvíli už složku svírala jiná osoba a Fury jí podal granát.

,, Evakuuj to tady, vystřelí to pryč tak asi půlku základny." Fury přikývl, to čekal.

,, Doufám, že už tě v životě neuvidím." řekl a dívka se ušklíbla.

,, Nedoufej, pak poznáš, že naděje neexistuje. A navíc při naší smůle se potkáme prakticky kdekoli." Fury se zamračil, ale kupodivu nic nenamítal.

,, Zítra, že?" zeptala se dívka a pohodila složku na nedalekou pěkně tvrdou postel. ,, Mimochodem, mohli byste si najmout uklízečku, našla jsem pod postelí mrtvou myš, i když musím uznat, že je to možná dobře. Kdyby to tu bylo jak v akváriu, nepřátelé by tu nepobyli ani týden." poznamenala a znovu zacouvala do kouta.

Fury se nadechoval k připomínce, když ho znovu přerušila. ,, Mohl bys mi dát hodinky."

,, K čemu by ti byly?" ten jeho podezřívavý výraz lezl krkem i Alethře.

,, Abych zabila ty tvoje otravné agenty. Jasně, že k měření času, ne?" promnula si spánky, což on nemohl vidět. ,, Sbohem." přešla dopředu a v očích jí zajiskřilo.

Na chvíli se zdálo, že se Fury pousmál. ,, Přeci jenom nakonec bych ti chtěl poděkovat za jejich vraždu."

Alethra vykulila oči a aby to zakryla, dala si před ně onu složku. Nerada to přiznávala, ale někdy dokázal být i sympatičtější než Elizar a to bylo co říct. Odklopila od očí složku, ale už tam nikdo nestál, Fury byl pryč. Alethra si oddechla a sjela po zdi dolů. Zavřela oči a konečně se nechala unášet jejími sny, její svobodou.

,, Ty jsi Alethra, viď?" ozval se jemný hlas za ní a jmenovaná se otočila. Spatřila maličkou sotva šest let starou dívenku s modrými šaty a upraveným drdolem, který držel pomocí mašle. Alethřin zabijácký výraz povolil, ale přesto si prohlédla svůj terén.

Stromy zbarvené do čtyř různých barev, avšak nejčastější byla zlatavě žlutá. Oblohu pokrývaly temné mraky připravené k bouři a slunce se za nimi pouze schovávalo. Za dívenkou stála menší chalupa s děravou střechou.

Dívenka si odkašlala a Alethra přikývla. ,, Pojď za mnou." vybídla ji a začala utíkat směrem od chalupy. Alethra chtě nechtě přidala do kroku, ale zřejmě málo. ,, Máme málo času." dodala. Dívenka ji dovedla ke kopci, na němž byla stavěná o mnohem lepší chatka, před níž se v houpacím křesle pohupovala stařena. Alethra se podivila, její oči...

,, Vítám tě tu Alethro Falingray." pronesla žena a svými prázdnými oči se na ni podívala. ,, Vidím v tobě nejistotu, zradu a strach. Zřejmě tvůj život není lehký. Ach, ano. Shield, hydra, Lüge, Revenant. Následuj mne." pověděla stařena a zvedla se z houpacího křesla.

,, Ale kdo jste?" nechápala Alethra, přesto ji následovala.

,, Jsem minulost, přítomnost i budoucnost." odpověděla jí žena, jenže Alethře to pořád nebylo jasné. ,, Ale teď máme málo času, není čas na dotazy." oznámila a zavedla ji ke starým dveřím, na které poklepala.

Alethra netušila, proč jí teď důvěřovala, nechápala to, ale byl to přeci jen sen.

,, To, že se to děje v tvé hlavě, ještě neznamená, že to není skutečné." prohlásila žena a Alethra se na ni překvapeně podívala, četla myšlenky. Žena přikývla a ustoupila.

Alethra přimhouřila oči a vstoupila dovnitř. Seděl tam. Jeho černé kadeře mu lezly do obličeje a červené oči plné nenávisti na ni upíraly vraždivý výraz. ,, Co tu dělá?" zasyčela Alethra a propálila ho pohledem, oba dva se silně nenáviděli a ta stařena to věděla. Alethra se k ní otočila a to bylo to poslední, co stihla, než jí byla vbodnuta modrá jasně zářivá tekutina. Alethřiny oči se zavřely a ona se probudila ze snu, jenž si nikdy nepamatovala.