Incorrigible ✔

XXII.

Takže... Dvacátou druhou i dvacátou třetí kapitolu přenechám v hlavních rolích avengerům.

Anthony Stark posedával na tvrdé dřevěné židli a v jedné ruce držíc flašku whiskey a v druhé fotografii. Marie Starková postávala vedle svého manžela s velkým úsměvem na rtech. Její bříško už bylo zakulacené a Tony po něm přejel ukazováčkem. Howard Stark se pokoušel vytvořit si úsměv na své tváři, ale šlo mu to. Byla to jediná fotka, kde byli oni všichni pohromadě a šťastní. Zamrkal, aby odehnal slzy, a napil se.

,, Není dobré utápět smutek v alkoholu." upozornila ho zrzka oděná v červených šatech, když vešla do dílny a něco naklikala na nejbližší klávesnici. Vyjel tisk a zrzka si vzala papír.

,, Co ty o tom víš?" hlesl a zrzka se na něj smutně podívala, ale nic neřekla, mlčela.

,, Co takhle jít za ostatními?" navrhla mu, jenže Tony stejně zavrtěl hlavou. ,, Přijdeš na jiné myšlenky." znovu se napil. ,, Můžeme si zahrát nějaké hry s alkoholem."

Tony si povzdechl, zavrtěl hlavou a promnul si kořen nosu. ,, Nemám chuť na chlast."

Zrzka povytáhla obočí a ukázala na flašku v jeho ruce, ,, V tom případě tohle můžeš odložit." přišla k němu blíž, aby si flašku vzala, jenže on se jí nevzdal.

,, Hele lidi, přišli jsme na další informace Alethry Falingray." vešel do dílny James Rhodes v obyčejných riflích a tmavě modrém triku s potiskem.

Tony vstal, až málem převrhl stoličku vedle něj, a vydal se do obýváku, kde přebývala většina avengers.

,, Jak jsi...?" zeptala se zrzka a zakroutila hlavou, jak to že ji to nenapadlo a vydala se za nimi.

Obývací pokoj byl vyplněn menším barem s alkoholem na jedné stěně, konferenčním stolkem okolo kterého byly poskládány gauče, na kterých seděla většina avengers.

Steve Rogers zrovna procházel kolem hologramů v bílém triku, pod kterém se mu rýsovaly svaly, a tmavě modrých riflích. Doplnil se běžeckými bílými botami s černými proužky a nesoucí název značky Adidas.

Tony Stark ho zmerčil jako prvního, když vešel do místnosti. Flašku whiskey položil na nejbližší skleněný stolek a vydal se k němu a ihned odstranil jednu složku.

,, Starku." zamračil se na něj Kapitán Amerika a ten pozvedl obočí.

,, Bylo to snad něco důležitého?" řekl spíše řečnicky a postavil se vedle něj. ,, Kde jsme to jen..." mumlal si pro  sebe a přebíral složky, jednu za druhou.

,, Jarve ukaž Tonymu složku Alethry Falingray číslo 3." promluvila do chvilkového ticha agentka a Jarve jí vyhověl.

,, Kdo to je?" zeptal se Tony ostatních a zvětšil si obraz.

,, Marine Hirvonen, původem z Norska, vyrůstala v Letchworth Village v pětatřicátým." informoval ho Steve a Tony kupodivu nic neříkal, jen přikývl.

Hrobové ticho protlo vyzvánění telefonu plukovníka, který to vzal a byly slyšet jeho útržky z telefonátu. Po típnutí vložil telefon do kapsy kalhot a vstal z pohodlného gauče.

,, Hele lidi, rád bych to řešil dál, ale práce volá." vysvětlil a zavřel se do výtahu, který ho svezl dolů.

,, Nemyslel jsem tuhle, ale tamtu." prstem ukázal na zrzavou ženu několik stop za ní na otrhané fotce. ,, Jarve, mohl bys?"

,, Ano, pane Starku." řekl algoritmus a začal vyhledávat. ,, Tato žena neexistuje."

Tony pozvedl obočí, přičemž ostatní zalapali po dechu. ,, Vyhledej seznam všech pracovníků v roce 1950 i s fotkami." ihned před něj vyskočil seznam a Tony pečlivě prohledával každou fotku.

,, Ale my ti neříkali rok, Starku." zařazeně řekl Steve a Tony se uchechtl.

,, Kdybys nedělal rampouchy sedmdesát let, věděl bys, že se na fotky začaly psát datumy. Nat? Proč tam byla?"

Natasha Romanovová měla na sobě docela odvážné šaty s výstřihem do V a menší rozparek. Šaty jí byly po kolena a na nohou jí spočívaly černé domácí boty s malým podpatkem. Papír, co držela v ruce, si urovnala a začala číst. ,, Po důkladném uvážení jsme Marine Hirvonen přijali do našeho programu lepší pomoci. Požádali o to její rodiče, když už si s ní nevěděli rady. Sama dívka naopak protestovala a násilím jsme ji museli odvést k autu. Všechny jsme se tam snažili léčit, ale ona jakoby zamrzla v čase. Celé dny sedávala v tureckém sedu a dívala se do zdi, nemluvila, nevstávala. Po několika dnech jsme za ní poslali ošetřující vyššího oddělení, všemi známou..." Nat zamrkala a všichni se na ni otočili.

,, Tečka, tečka, tečka? Není lepší raději jméno?" ozval se Clint, který se pohodlně uvelebil na gauči s nohami na skleněném konferenčním stolku a v ruce svíral sklenici s vodou. Měl na sobě tričko s potiskem nejsmutnější avenger, které mu daroval Tony jako ironii, když se párkrát smál něčemu, čemu nerozuměli ostatní, k tomu si vzal elegantní a přesto pohodlné tepláky na šněrování. Místo bot si vzal papuče.

Nat se na něj utrhla, ,, Neříkej, problém je, že tady není."

,, Čti dál, možná to půjde odvodit." promluvil Steve a Nat se opět sklonila k papíru.

,, Všemi známou..."

,, To už jsi četla." skočil jí do toho Hawkeye s úsměvem.

Nat ho zavraždila pohledem a to by nebyl Tony, kdyby se neozval.

,, Páni, ty umíš poslouchat? Já doteď žil s tím, že tu mám negramotné individuum."

,, Ale to jsem nebyl já, spíš někdo kdo dělal rampouch." Clint se začal bránit a použil Tonyho oblíbené rčení. ,, Určitě už všechno zapomněl." mávl rukou.

Nevědělo se, jestli to dělali schválně anebo si neuvědomili, že tu je. Steve Rogers je pobaveně pozoroval do chvíle, než zmínili jeho. To už se s kamenným výrazem usadil vedle Nat a stejně jako ona přejížděl očima po textu.

,, Nechci se vám do toho plést, ale za chvíli vás bude slyšet celý Manhattan." pronesl muž, jenž se snažil vyhledávat klidná místa a u baru ochutnal sklenici se zlatavou tekutinou myslící si, že to je pouhá šťáva. Držel se, aby ji nevyprsknul, ale kupodivu všech to polkl.

,, Teď nevím, jestli by mi to vadilo nebo ne, jsem na tom teď úplně stejně jak s tvým sakem." zapřemýšlel se Tony a vydal se k doktorovi, načež mu vzal sklenici z rukou a začal si ho prohlížet.

,, Co je s mým sakem?" zeptal se udiveně Bruce Banner a ruce, jindy překřížené na hrudi, pustil podél těla.