Incorrigible ✔

II.

,, Připravena, Falingray?" dívka bez obtíží přešla ke dveřím a otevřela je.

Elizar si ji přeměřil pohledem a pokynul jí, aby ho následovala.
V quinjetu panovalo prozatímní ticho, které ovšem Elizar přerušil.
,, I když letíme na novou základnu, tvá mise neskončila." dívka se ušklíbla, neočekávala, že by skončila.
Ani se nenadáli a už stáli před základnou. 

,, Jak se vlastně můj plat zvýšil?" otočila se k Elizarovi a nadzvedla obočí.

,, O dva dolary." odbyl ji, což se jí nelíbilo.

,, Já tu taky nemusím být." prohlásila chladně, ale v duchu se smála, tuhle práci milovala a za nic v životě by se jí nevzdala.

,, Fajn, tak o stovku." zaskřípal zuby Elizar, nemohl dovolit, aby zmizela a kdyby jí vymazali paměť, už by nebyla tak dobrá.

Dívka se vítězně usmála a pokračovala do základny, kde měla svůj pokoj a jehož cestu jí vysvětloval ještě před odjezdem Elizar. Vkročila dovnitř a rozhlédla se, větší postel sice neměla, ale aspoň vypadala pohodlněji, dokonce i bar se zde nacházel, i když pult byl tak akorát pouze pro ni a za ním se nacházela skleněná skříň, v níž byl alkohol. Dívka neodolala a vzala si flašku tequily. Její taška ležela pohozená vedle postele, ale dívka neměla chuť ji vybalit, jenže stejně to bude muset udělat. Povzdechla si a nad postelí obrátila tašku vzhůru nohama (poz. aut.: každý snad ví, jak to myslím). Spoustu zbraní jen tak popadalo, ale ji zajímala kniha, kterou ihned držela v ruce a poté ji dala na noční stolek.

Stěny pokoje byly bílé, ale to dívce nevadilo, přece jen i tamty si zařídila. Zrcadlo tu samozřejmě nesmělo chybět. Jeho rám zdobily barevně složené čáry, které se vlnily a spojovaly v jedno. Obrovská skříň těsně u dalších dveřích vypadala zastarale, ale vevnitř se nacházelo spoustu moderních věcí, jelikož v hydře znělo nejedno moudro. Nikdy nepřiznej, na co všechno máš. A tím se většina hydrantů řídila. Věci do skříně vyloženě hodila a vzala si z tama, jak se tomu teď říká, notebook. Zapla a nezapomněla se znovu udivit nad tou věcí. Pomalu si najela na vyhledávač a prsty klikla na pár písmen. Vyjelo na ni spoustu odkazů a ona na jeden klikla. 

Psychická telepatie jinak nazývána jako psychopatie se může objevit i jako výraz pro psychopata, ovšem významy jsou rozdílné. Pomocí psychopatie dokážete číst nejenom myšlenky, ale dokážete i vnímat věci okolo vás. Například čtete myšlenky muže, který poslouchá hudbu, víte přesně, kdy to vypnul a kam přístroj uložil. Psychopatie se využívá i na jiné účely, třeba na vystřelování neviditelných provazů do vzduchu, ovšem její účinky na majiteli nejsou zrovna kladné, dokáže ho i zabít.

Dívka zaklapla notebook a odložila ho na noční stolek rovnou na knihu, což nebyl dobrý nápad. Notebook se chvíli kymácel, než spadl a rozbil se.

,, Hups." uniklo dívce a kousla se do rtu, aby se nerozesmála, přesto věděla, že ji sledují. Do kamery jim zamávala a o chvíli později sem vtrhl Elizar, který se na ni naštvaně podíval.

,, Já pořád nebudu spravovat ty tvoje notebooky." zasyčel a mávl rukou, načež se notebook dával zase dohromady.

Dívka protočila oči a zavřela je, nechala ho odejít, přeci jen zítra má misi a musí být připravena. Netrvalo to ani chvíli a skutečně je zavřela.

-----------------------------

,, Líbí se mi." pronesl muž za kamerou a ten druhý si něco zamumlal pro sebe. ,, Myslíš, že je dokáže zničit?" zeptal se a ten druhý se nepotřeboval zamýšlet.

,, Já to vím." zaznělo z jeho úst a ušklíbl se, už to nepotrvá dlouho.

------------------------------

Slunce svítilo do každého pokoje, ale do jejího ne, jelikož kus základny se  nacházel pod zemí, přesto se probudila poměrně brzy. Promnula si oči a unaveně vstala z postele. Noc skoro celou probděla, zase, poslední dobou ji trápily noční můry, které ne a ne přestat. Ovšem to se většinou dalo přejít hodně silným kafem z kávovaru, který byl díkybohu vždy v jejím pokoji, neboť o tom Elizar věděl.

Po vření konvice si ho nalila do hrnku a přestože bylo horké, se ho napila. Podívala se na hodiny a málem ho vyprskla. Kratší ručička ukazovala na sedmou, zatímco ta delší hlásila padesát pět. Ještě nikdy tak brzo nevstávala. Odložila kafe a šla se převléct.

Obvykle by si vzala obyčejný oblečení, jenže dnes ji čekal onen úkol.

Povzdechla si a z šatníku vytáhla černý oblek, který se nepatrně podobal tomu včerejšímu, přesto to nebyl ten samý. Znak Lüge se neskládal ani z černého orla Shieldu či červené chobotnice hydry, nýbrž lvice, jejíž barva dělala problémy na černém obleku. Oblek se rychle přizpůsobil jejímu tělu a boty s podpatkem, leč tlustým, dodávaly na elegantnosti. Vlasy si sepnula do copu, jelikož by v případném boji nebylo moc dobře bojovat s rozpuštěnými vlasy. Pásek si pořádně upevnila okolo pasu a přidala za to šátek se slovy v mysli: nikdy nevíte, kdy se bude hodit.

Od stolku dopila zbytek kafe a odešla z pokoje míříc ke zbrojnici, měla čas a chtěla ho nějak využít.

Když tam dorazila, moc lidí tam nebylo, neb v neděli má většina volno. Vzala si jeden z nožů na stolku, napřáhla se a nůž přistál v oku figuríny, představující člověka. Pousmála se, obzvlášť nože patřily k její oblibě. Vedle ní někdo obdivně zapískal a dívka protočila oči, ale neotáčela se.

,, Pěknej hod a tobě to taky sluší." usoudil a postavil se vedle ní.

Dívka se ušklíbla, ,, Vzato ty pěknej nejsi ani náhodou." okomentovala jeho vzhled, jakmile se na něj obrátila a zpět se otočila k figuríně.

,, To si nemyslím." prohlásil hrdě a dívka by ho v tu ránu uškrtila a jak ráda.

,, Vidíš, souhlasíš." dodal spíše pro sebe, ale ona ho přesto slyšela a počastovala ho otráveným výrazem.

,, A co kdybych ti řekla, že vymýšlím strategii, jak tě zabít." pronesla a vzala si další nůž do ruky, přičemž ho občas protočila.

,, Pak bych ti nevěřil." zazubil se a dívka i s nožem v ruce se k němu otočila a do ucha mu zašeptala,

,, Pak si pořiď nějakou pěknou rakev." poplácala ho po rameni a chlapec polkl, načež od ní odstoupil.

Dívka se ušklíbla a nůž zapíchla do stolu, odkud šel špatně vytáhnout. Ještě chvíli sledovala jeho marnou snahu vytáhnout nůž a pak se škodolibostí odešla.