Incorrigible ✔

XIV.

Základna Revenantu

,, Co tě to napadlo? Proč jsi poslala půlku stráží pryč, to jsi to měla v úmyslu?!" zuřil Merde a třískl se složkou o stůl. ,, Doprdele."

,, Uklidni se." pronesla Alethra pořád ležíc v posteli. ,, Potřebujeme je."

,, Alethro, právě jsi pomohla utéct dvoum mafiánům."

Alethra se pousmála. ,, Víš, Merde, nebyl to zas tak špatný nápad. Co myslíš, půjdou k Shieldu, kteří je pomohli zavřít, anebo se přidají k nám?"

Merde okamžitě zmlkl, tohle ho nenapadlo.

,, Alethro, máme problém, zachytili nás." promluvil Beau a podíval se na ně.

Jmenovaná přikývla a pokusila se vstát.

,, Ještě lež." pokusil se jí přikázat Merde, jenomže jeho neposlouchala.

,, Připravte obrannou pozici a plán P2. Základnu č. 5 informujte o nadcházející pomoci Kině Mayson." Beau přikývl, zasalutoval a odešel.

,, A ti dva, Anatolij a Vladimir, Ranskahovovi. Jak oni nám pomůžou?" zeptal se Merde a Alethra mu hodila minci.

,, Řekněme, že vím jisté osobní záležitosti." na minci se objevila hlava. ,, Které ti však mohou být jedno." dodala a zvedla se. Chvíli se sice nakláněla ze strany na stranu, ale pak to urovnala a s Merdem za zády se rozešla do svého pokoje.

------------------

Merde se od ní po chvíli odpojil a změnil trasu své cesty. Místo navštívení jedné z děvčat dal přednost počítačům.

,, Ahoj fešáku." pozdravila ho po cestě jedna zrzka a mrkla na něj.

,, Ahoj," pozvedl obočí a oba se ve stejnou chvíli zastavili.

Merde si prohlížel její těsnou uniformu, jež zdůrazňovala její křivky. Oči jí zářily podobnou barvou jakou mělo povětšinou moře, modro-zelenou. Oranžové delší vlasy byly sepnuté v copu, přičemž se dala spatřit asi dvoucentimetrová jizva na boku čela. Tváře jí lehce růžověly a když uhla stranou, všiml si jejího znaménka na levé straně tváře.

,, Stavil bych se, ovšem mám jiné plány." pravil a snažil se vykouzlit ten nejsladčí úsměv.

,, Dnes večer mám čas," kousla se do rtu zrzka, ,, Můj pokoj se nachází v části budovy E a jeho číslo je mé nejoblíbenější."

Merde pozvedl obočí a přešel blíž. Jeho nos se lehce dotýkal s tím jejím a cítil její dech, jež mu vdechovala okolo tváří. ,, Rád bych věděl, jaké to je." zašeptal.

,, Číslo 25." pokračovala a jedním ze svých nehtů mu přejela po tváři, než se oddálili. ,, Budu se těšit." dodala sladce a už odcházela směrem, kterým on přicházel.

,, Už si asi z tebe nebudu utahovat, že jsi nikdy nezažil flirt, jde vidět, že tím žiješ." poznamenala ho brunetka opírající se o zeď za ním.

,, Ty jsi si snad myslela pravý opak, i když by mě to nepřekvapovalo." otočil se k ní a zkoumal její obličej.

,, Teď jsi zase urazil ty mě." nohou udělala krok od zdi, ale přesto se jí pořád dotýkala jednou dlaní.

,, To ti někdo dal nakládačku?" optal se a brunetka pozvedla obočí.

,, Maximálně já jemu." odvětila s úsměvem a pohrávala si s jedním pramenem svých vlasů.

Merde ji znovu sjel pohledem a zamračil se.

,, Copak ti vadí?" zamrkala na něj a flirtovně se kousla do rtu.

,, Tvůj účes, měla jsi je bílé."

,, Ach tak. Už se mi nelíbila, ta barva, kolovala úplně všude. Bílé zdi, bílá postel, bílý lustr, bílá nemocnice, už to začíná být klišé." řekla a Merde se zasmál.

,, Já bych dal červenou nemocnici." prohlásil po chvíli přemýšlení a po jejím zkoumavém pohledu pokračoval. ,, Jako krev co stéká z hrudi." oči se mu zvětšily, ale jen na vteřinu a brunetka předstoupila o krok blíže.

,, A já zase černou, jako když ji potká smrt." chladně se usmála a zasnila.

,, Je hrůza, jak jste cyničtí." ozval se někdo poblíž. ,, Já bych dala žlutou." dodala, když se na ni podívali.

,, Vždyť žlutou nesnášíš." zasmál se Merde a opřel se taktéž o stěnu.

,, Pravda." mlaskla Alethra a měřila si je oba pohledem. ,, Ale lidé uvěří tomu, čemu věřit chtějí, avšak je obtížné uhádnout čemu chtějí věřit, ovšem někdy je stačí pouze navést."

Merde si každé slovo z její poslední věty bezpečně uložil do paměti. Chtěl si ho pamatovat.

,, Nemáš náhodou hlad? Na oběd je špenát." zeptala se ho Alethra a Merde, ač nerad, přikývl.

,, Když se mě chcete zbavit, stačí jednoduše říct." pokrčil rameny Merde a překřížil si ruce na hrudi. ,, Zvláštní, jako kdyby jste přede mnou něco skrývaly."

Alethra k němu přešla blíž. ,, Už jsem to říkala předtím, jsou věci, do kterých ti ale vůbec nic není." sykla k němu, ale Merde necouvl, právě naopak, udělal krok vpřed.

,, Nemyslíš, že bych to měl vědět?"

,, Zas tak důležité to není, jsi pouze můj spolupracovník, nic víc, nic míň."

,, Jako tvůj bratranec bych to mohl vědět." usmál se.

,, Práce a rodina jsou dvě odlišné věci, které by se neměli do sebe míchat." něco v Alethřiných očích zaplálo a donutilo Merdeho couvnout.

,, Řekni jediného člověka, který to dodržuje." vyzval ji.

,, Agentka Mayson."

,, Vážně? Ta to nedodržuje vůbec." zvýšil svůj hlas a Alethra se ještě víc usmála.

,, Já ale nemluvím o Kině."

Merde zůstal stát jako opařený, nechal je odejít. Rozešel se k budově E, potřeboval zklidnit svoje hormony. I přesto že byl večer a on měl pouze snídani, na jídlo neměl ani pomyšlení.

,, Vážně nemáš hlad? Na večeři?" zeptala se brunetka, když míjel dveře jídelny, kam právě vcházela. Bylo divné, jak často se střetli.

Obrátil se k ní čelem. ,, Dal bych si spíše dezert." mrkl na ni a olízl si ret.

Brunetce netrvalo dlouho, aby poznala, jaký dezert myslí. ,, Budu dělat, že jsem tě právě neslyšela a dál pokračovat v chůzi a jíst nějaká sousta, i když bych pochybovala, kdyby se mi to podařilo." vypustila ze sebe, zatřepala hlavou a otevřela dveře.

,, Na tebe taky dojde řada, Aurel." zakřičel za ní a přes dívčinu tvář se hrnula krev, což on naštěstí nemohl spatřit.

,, Radši bych zemřela než to." zařvala, aby skryla své rozpaky, obzvlášť když ji všichni sedící pozorovali.

Merde si pískl a kráčel k části budovy. Zaklepal na dveře a uviděl ji.

Zrzavé vlasy měla rozpuštěné a prstýnky se přirozeně točily okolo obličeje. Merde nevěděl, zda použila ženské věci, nebo to bylo přírodní. Na sobě měla kratší zelenou košilku v barvě mechu, na níž byly oranžové listy.

,, Tak jsem tady." zašeptal a políbil ji natisknutou na rám dveří.