Incorrigible ✔

XXVIII.

Alethra se znovu podívala na Merdeho, Anatolije a Vladimira. ,, Zkuste se ještě zamyslet." pobídla je a Vladimir si odfrkl.

,, A co asi děláme?"

,, Mě nic nenapadá." vyhrkl ze sebe Anatolij, když spatřil Alethřin výraz, aby zažehnal válku. ,, Merde?" sice mu bylo proti srsti se na něj podívat, ale teď to bylo to nejlepší co udělat mohl.

,, Také ne." promluvil Merde a promnul si bradu, na které se mu rýsovala modřina a když se Anatolij uchechtl, zavraždil ho pohledem a dodal: ,, Ale něco mě napadlo." v tu chvíli na něj padly tři páry očí.

-----------------

,, Ahoj." pozdravil Anatolij rudovlásku a klikou zavřel dveře.

Dívenka se na něj podívala se zdvihlým obočím. ,, No nazdar."

Anatolij se zarazil v pohybu, tuhle reakci nečekal.

,, No kolem krku se ti nevrhnu." zamumlala a svůj zrak stočila zpět na dřevěný stůl, jenž byl potřen na bílo.

,, To ani nečekám." odvětil Anatolij a rozhlédl se po pokoji. Měla ho v celkem udržovaném stavu, avšak pod polštářem byl vidět kousek zelené barvy, nepochyboval, že tohle má po něm, i tohle dělal on. Pousmál se a lehce stiskl mapu, což způsobilo zašustění v tiché místnosti.

Dívenka se ve vteřině otočila a pohled upřela na mapu, kterou držel v ruce. ,,  Vancouver a Sacramento? Přístavní v Kanadě a hlavní město v USA? To vás zajímá?" uchechtla se a Anatolij udělal pár kroků k ní.

,, To mi řekni ty."

Dívenka k němu otráveně zvedla hlavu a natáhla ruku.

Anatolij jí vložil mapu do ruky a nechal ji se na ni podívat. Postoupil dva kroky vpřed a uchopil do ruky rámeček s fotkou její matky.

,, Nech to na místě." zavrčela a Anatolij ho položil zpět, možná měli pravdu, pomyslel si, byla zvláštní, její myšlení nebylo na úrovni pětiletého dítěte.

,, Co si myslíš o Revenantu?" zeptal se jí a dívka pokroutila hlavou.

,, Už jsem to říkala. Nevím, jestli jsi hluchej nebo..."

,, Vím, co jsi říkala," skočil jí do řeči Anatolij. ,, Ale není to, co jsem chtěl slyšet. Lhala jsi, chvěl se ti nos."

Dívenka pootevřela pusu a zase ji zavřela. Pak zakroutila hlavou a zase se sklonila k mapě.

,, Tak co jsi teda myslíš o Revenantu?" zopakoval svou otázku.

,, Je zvláštní," začala a Anatolij se na ni nechápavě podíval, ale ona ho nenechala ani promluvit. ,, Není jako Shield a Hydra, nezabíjí nevinné a ani neprovádí na lidech pokusy. Myslím, že Alethra netouží po vládě jako ostatní, jen po pomstě, v minulosti se jí muselo hodně ublížit, pak by nebyla taková jako teď." řekla a Anatolij na ni překvapeně zamrkal.

,, Jak jako ostatní? Vždyť Shield..."

,, Žertuješ?" sykla na něj. ,, Shield se snaží vyhladit hydru a co myslíš, že se stane pak? Shield má v rukávu i vládu a pak může odstranit i ji a vyměnit za lepší, jsou chytří a někdy až moc."

,, Kdy jsi tak vyrostla?"

,, Co prosím?" pozvedla obočí a pozorovala ho, jak v ruce drží její oblíbenou knihu, Alice in Wonderland.

,, Kdy jsi tak dospěla? Takhle normální dítě nemluví."

,, Je hezké, že si můj vlastní otec myslí, že nejsem normální." uchechtla se a když se nadechoval k protestu, pokračovala. ,, Ale v podstatě máš i pravdu jsem divná."

,, Nemyslel jsem divná, možná jen zvláštní." pronesl Anatolij a odložil knihu, načež mu před očima něco přeletělo přímo na její postel.

,, V tom je rozdíl? Je to jen jiné podání výrazu." sledovala Anatolije, který zrovna vzal z její modré peřiny srolovanou mapu. Sledovala, jak se jeho dlaň dotkla železné kliky a v tu chvíli řekla odpověď, na kterou nemohli přijít čtyři dospělí lidé. ,, Dallas."

,, Cože?" zvedl k ní pohled Anatolij.

,, Dallas." zopakovala. ,, To místo, které hledáte, je Dallas, tam to všechno začalo a také skončí." prohlásila a lehce se na něj usmála. ,, Zavři za sebou." popohnala ho, čímž ho probrala z jeho tranzu.

Kdo by také čekal, že jeho pětiletá dcera bude chytřejší než spousta dospělých. Možná to bylo sobecké, ale poprvé byl rád za změny, které hydra provedla na jeho dceři. Nad tou myšlenkou se zarazil. Ale vsadil by se, že i takto by uvažovalo spoustu otců. A toho se držel.