Sad Boy

1.kapitola

Mladý chlapec šel nervózně cestou do jedné z mnoha velkých budov v Soulu. To by nebylo až tak stresující, kdyby to nebyl Jeon Jungkook, který šel zrovna na soutěž, aby se stal zpěvákem.

Však to nebylo až tak těžké. Jen měl zazpívat píseň, kterou si navíc sám vybral. Ale mohl to přeci splést. Mohl zapomenout text, mohl mu přeskočit hlas, nemusel mu vyjít dech... Další a podobné obavy se mu přehrávaly v hlavě.

I tak došel před budovu a vstoupil. Byla tam celkem fronta. Není se však čemu divit, když to byl kasting.

Stoupl si do řady a nervózně se podíval dopředu, jak moc dlouhá řada to je. Moc dlouhá nebyla, tak ještě více znervózněl.

Pořád si poklepával nohou, kousal si ret a prsty žmoulal rukávy od jeho šedé mikiny. Všechny věci, jak už papíry s jeho osobními údaji, tak i s papíry, které musel vyplnit, měl v batohu již vyplněné.

Jeho poklepávání nohou však začalo vadit dívce, která stála před ním.

,,Mohl byste s tím prosím přestat?" řekla poněkud naštvaně a otočila se na něj. Byla o něco menší, než on.

,,P-pardon." zakoktal se Jungkook. Nechtěl působit konflikty, ani nic podobného. Dívka se tedy otočila a ještě ho svým copem bouchla do krku.

Jungkook potichu sykl a už věděl, že s onou dívkou se nebude chtít už nikdy setkat.

***

Najednou před Jungkookem stála už jen ta dívka, která se nadechla a vstoupila do dveří. Jungkook nic neslyšel, jelikož dveře byly nejspíše zvukotěsné.

Když dívka vystoupila z místnosti, byla velmi naštvaná.

,,Co si o sobě jako myslí? Však oni o mně ještě uslyší." mrmlala.

,,Další!" ozvalo se z místnosti, jakoby byli v čekárně u doktora. Jungkook se zhluboka nadechl a vstoupil.

,,Dobrý den." pozdravili všichni "porotci", kteří seděli za stolem naproti němu. Byl tam jeden starší muž, žena a pak nějaký mladý kluk, který vypadal tak na 25.

,,D-dobrý den." pozdravil nervózně Jungkook a dal jim papíry s osobními údaji apod.

,,Takže... Jakou píseň nám zazpíváš?" zeptala se mile ta žena.

,,I-if you od... Od Big Bang." řekl nervózně Jungkook.

,,Tak prosím. Můžeš zpívat." pokynul rukou muž a Jungkook se tedy nadechl. Začal zpívat danou píseň a pro jistotu zavřel oči. Nechtěl být totiž ještě více nervózní.

Když dozpíval, tak bylo ticho. Bál se otevřít oči. Bál se, že něco pokazil. Když však otevřel oči, uviděl jen překvapené výrazy porotců a následně se místností ozval hlasitý potlesk. Všichni totiž vstali a začli tleskat.

Teď byl překvapený Jungkook, jelikož by nevěřil, že byl až tak dobrý.

Všichni tři k němu přišli, podali si s ním ruku a poblahopřáli mu. Nakonec k němu přišel i ten chlapec a nakonec mu podal i jeho vizitku.

,,Pak mi zavolej a domluvíme se na spolupráci. Byl bych rád, kdybys se mnou spolupracoval." řekl, obdařil ho menším úsměvem a pak ho poslal pryč.

Jungkook celý šťastný vyšel z místnosti. Nemohl uvěřit tomu, že se jim líbil jejich zpěv. Všichni mu vždy říkali, že zpívat neumí a ať se o to radši ani nepokouší.

Byl velmi rád a když přišel domů, tak přes celý dům radostí zaječel.