Sad Boy

45.kapitola

Taehyung přišel domů a šel vybalit nákup. Hned vše uklidil tam, kam to patří. Jen banánové mlíčko si vzal, aby ho mohl Jungkookovi hned dát. Nejdřív ho ale někde v tom jeho domě musí najít.

V obýváku nebyl, tak si Taehyung řekl, že by mohl být u sebe v pokoji. Hned se tam s úsměvem na tváři vydal. Ani nevěděl, proč se usmíval. Snad jen nad představou šťastného Jungkooka.

Vstoupil do pokoje, se stálým úsměvem, který mu ale ihned opadl...

Jungkook seděl svázaný na židli, se zalepenou pusou a kroutil hlavou. Taehyung ho nepochopil a vkročil do místnosti. Hned však věděl, co tím Jungkook myslel...

Zavřely se za ním dveře a když se otočil a...

Minjae ho hned strčil do křesla, které mu ihned spoutalo ruce.

,,Tak se zase shledáváme Taehyungie." usmál se zlomysleně Minjae a Taehyung se začal třást. To mu nestačilo to všechno, co mu dělal kdysi?

,,Konečně se ti po těch letech pořádně pomstím." řekl a přišel k Jungkookovi. Pohladil ho po tváři a pak vzal nožík a řízl ho po ní. Jungkook sykl a do očí se mu nahrnuly slzy.

,,Ne! Nedělej mu nic, prosím!! Klidně udělej něco mně, třeba mě i zabij, ale ho nech být!" začal křičet Taehyung a Jungkook jen začal kroutit hlavou.

,,Tsk tsk. Ne, ne, ne. To nepůjde. Sice vás nechám zemřít oba, ale nejdřív si trošku pohraju tady s Jungkookiem. Hmm... Co kdybychom mu nějak ještě zkrášlili jeho krásný obličej? Nebo snad tělíčko? Nebo bychom ho mohli připravit o tu nevinnost, hmm." řekl Minjae a Taehyung začal brečet.

,,Ne! Nic z toho mu nedělej! Prosím! Udělej cokoliv mě, ale jemu nic nedělej! Pusť ho!" začal křičet Taehyung a Minjae Jungkookovi strhl lepící pásku z pusy. Vlastně jen pro zábavu.

,,Ne! Taehyungie, já nechci, aby se ti něco stalo! Pusť ho!" otočil se nakonec Jungkook na Minjaeje.

,,Ne! Jsi důležitější, tvá smrt bude mrzet více lidí. Po mně ani pes neštěkne." řekl Taehyung a Jungkook se znovu rozbrečel.

,,Tohle neříkej! Jsi ten nejdůležitější člověk v mém životě! Nesmím o tebe jen tak přijít! Musíš žít dál!" řekl Jungkook a Minjae se zničehonic zasmál.

,,Vy jste tak roztomilí. Škoda, že vám to dlouho už nevydrží." řekl Minjae a přišel k Jungkookovi, kterému roztrhl košili.

,,Ne!" zakičel Taehyung, když ho Minjae začal škrábat svými dlouhými nehty po hrudi. Normálně by nad tělem Jungkooka slintal, jelikož byl vypracovaný, ale teď ho spíš zajímalo to, že na jeho skvělém těle se momentálně začaly vytvářet šrámy od nehtů Minjaeje.

,,P-prosím." řekl Taehyung s dalšími slzami v očích.

,,Hmm... Taehyungie, Taehyungie. Měl ses přiznat, že jsi ho zabil. Bylo by to mnohem jednodušší. Neměl jsi nikam utíkat." řekl a naštěstí slezl z Jungkooka.

,,Ták... To by asi stačilo. Teď vás nechám o samotě, abyste si řekli takový ty tajemství a poslední slůvka." uchechtl se a šel ke dveřím, kde se ale zastavil.

,,Ale dám vám jen deset minut, pak se můžete nadýchat jedovatého plynu." řekl Minjae a zmizel za dveřmi. Jungkook s Taehyungem se na sebe podívali a Taehyung začal opět velmi brečet.

___

Ahuj!

Omlouvám se, že přes den nebyla kapitola, ale buď jsem neměla čas, nebo náladu. Takže tady je další kapitolka a druhá snad výjde nejpozději kolem 00:00.

No takže... Abych nezapomněla (i když to nejde)...

I purple yall!