Sad Boy

66.kapitola

,,Jimine, nebreč. Oni ho oživí." uklidňoval Yoongi brečícího Jimina. Také brečel, také ho to hodně vzalo, ale musel být pro Jimina oporou.

,,C-co když ale-.." Jimin přestal mluvit, když uviděl doktory, jak vycházejí z Jungkookova pokoje.

,,Tak co? Podařilo se vám ho oživit?" zeptal se s nadějí v hlase Yoongi a doktor...

Přikývl. Jimin s Yoongim si oddechli.

,,To už byl jeho třetí výpadek. Je štěstí, že ještě žije." řekl doktor a Jimin se nad tím zhrozil. Jak jako třetí?

,,To.. To už vám tolikrát vypadl?" zeptal se rozklepaně Jimin a doktor smutně přikývl.

,,Naštěstí se nám ho pokaždé podařilo ho oživit." řekl doktor a odešel.

,,Musíme zavolat Taehyungovi." řekl Jimin a Yoongi se na něj nechápavě a zároveň naštvaně podíval.

,,Proč bychom mu měli volat?" zeptal se nepříjemně Yoongi.

,,Je to jeho přítel-.." ,,Bývalý přítel, když od něj utekl." řekl Yoongi naštvaně.

,,Měl k tomu svůj důvod. Nechtěl, aby se Jungkookovi něco stalo. Vždycky všechnu vinu shazoval na sebe a myslel si, že tím, že bude šťastný, se někomu něco stane. Má na to své důvody a ty to moc dobře víš." řekl Jimin a Yoongi si povzdechl.

,,Tak jo. Zavolej mu." řekl a Jimin mu tedy začal volat...

Taehyung ležel na posteli v hotelu, ve kterém zatím byl ubytovaný, dokud si nenajde dům. Brečel a kolem sebe měl jen posmrkané kapesníky. Jedl svou oblíbenou zmrzlinu. Cítil se, jako nějaká ženská, která dostala kopačky. Měl zlomené srdce a mohl si za to vlastně sám.

Chtěl by se tak moc vrátit za Jungkookem, objímat ho, omluvit se mu, cítit jeho doteky a jeho rty na těch svých.

Chtěl se vrátit, ale nemohl. Měl strach, aby se pak Jungkookovi něco stalo, přitom už mu něco bylo. To ale Taehyung nevěděl. Najednou mu začal zvonit mobil. Ani se nepodíval, kdo to je a zvedl to.

,,Taehyungu, musíš okamžitě zpátky do Koreje." řekl Jimin a Taehyung trhaně vydechl.

,,Jimine, víš, že já-.." ,,Jestli ti pořád záleží na Jungkookovi, tak okamžitě přijeď!" zakřičel Jimin a Taehyung si povzdechl.

,,Ale já nemůžu přijet, jinak se mu něco-.." ,,Chtěl jsi říct, jinak se mu něco stane?! Gratuluji pane Kime, už se mu totiž něco stalo. A jestli ti na něm ku*va záleží, tak si sbal všechny svý věci a přijeď tam, kam ti napíšu! Jestli teda Kooka miluješ a chceš ho vidět ještě před pohřbem!" zakřičel Jimin a zavěsil.

,,Před pohřbem?" zeptal se sám sebe nechápavě a pak se podíval na smsku, kterou mu poslal Jimin. Byla tam napsaná nějaká nemocnice a i ulice, kde se nacházela. Taehyung uznal, že si z něj asi srandu nedělal.

Ihned si sbalil všechny věci, oznámil na hotelu, že odchází. Ihned mu dali peníze, za které si Taehyung koupil na letišti letenku a rychlostí blesku běžel, aby let stihl, jelikož by měl odletět za tři minuty. Naštěstí to stihl a on se tak konečně mohl posadit na sedadlo v letadle.

Byl tak strašně nervózní a stále nechápal, co myslel Jimin tím, že ho uvidí před pohřbem...

___

( ͡~ ͜ʖ ͡°)( ͡~ ͜ʖ ͡°)( ͡~ ͜ʖ ͡°)( ͡~ ͜ʖ ͡°)

Moc zlá jsem že? Já vím, já vím. Ale brzy to skončí.

I purple yall!