Sad Boy

46.kapitola

,,Taehyungie. Neplakej." řekl Jungkook, i když vlastně taky brečel.

,,Jungkookie... Strašně moc se ti omlouvám." řekl Taehyung a Jungkook se na něj podíval s otazníky v očích.

,,Za co se omlouváš?" zeptal se Jungkook. Však za nic nemohl.

,,Kdybych... Kdybych se k tobě nenastěhoval a ani tě nikdy nepotkal, tak by sis žil krásný život a neumřel bys tak brzy." řekl Taehyung a Jungkook se zamračil.

,,Taehyungu, podívej se na mě." řekl přísně Jungkook, jelikož Taehyung propaloval pohledem podlahu. Taehyung se na něj naštěstí podíval.

,,Za nic nemůžeš. Stalo se to, co se stalo. Proto ti musím něco říct.." řekl Jungkook a sklopil hlavu. Taehyung radši na jeho první větu nic neříkal. Ještě by to bylo horší a on se nechtěl poslední minuty jeho života s někým hádat.

,,Tak prosím." dal mu prostor Taehyung a Jungkook se zhluboka nadechl a vydechl.

,,Víš... Já... No... Nevím, jak bych ti to měl říct." řekl Jungkook. Taehyung musel uznat, že v tu chvíli byl vážně roztomilý.

,,Neprodlužuj to." řekl Taehyung. Chtěl vědět, co mu chce říct.

,,Já... Já... Prosím, respektuj to, ale já... Já.. To je tak těžký." řekl Jungkook a kdyby měl volné ruce, tak by se frustrovaně zatahal za vlasy.

,,Jungkooku, máme omezen-.." ,,Já tě miluju Taehyungu." přerušil ho Jungkook a Taehyungovo srdce vynechalo jeden úder. Vážně se mu teď splnil sen?

,,Taky... Taky bych ti chtěl něco říct." řekl Taehyung a Jungkooka překvapilo, že to pobral až tak v pohodě.

,,Taky jsem se do někoho zamiloval." odmlčel se Taehyung a Jungkook měl pocit, že to on dozajista nebude.

,,A to do tebe Kookie. Nevím, jak je to možné. Měl jsem zlomené srdce ze svého předešlého vztahu a období po něm a myslel jsem si, že se už do nikoho nikdy nezamiluju. A nakonec se objevíš ty. Kluk, který se chová jako já, když jsem byl šťastný. Je mi moc líto, že jsem ti to neřekl dřív." řekl Taehyung a Jungkook byl překvapený už jen z jeho první věty.

,,Je mi strašně líto, že jsem ti to neřekl a že jsme teď tady. A je mi tak strašně líto, že tě nemůžu políbit." řekl smutně Jungkook a Taehyung si povzdechl. Najednou uslyšeli nějaké pípání. Odhadli, že to bude nějaký odpočet pro spuštění toho plynu.

,,Sbohem Jungkookie. Moc tě miluju."

,,Sbohem Taehyungie. Taky tě moc miluju."

Zavřeli oči a jen čekali na to, až se jen nadechnou a zemřou. Je zvláštní, že věc, která vás vlastně drží při životě, vás může i zabít.

Oba s tím byli smíření. Když tu najednou...

___

A to se dozvíte v příští kapitole, která snad bude dřív, než dneska. Doufám, že se vám knížka líbí a chtěla bych se zeptat...

Co byste dělali, kdybych napsala sad end?

Né, dělám si srandu. Sad endu se snad v mých knížkách nedočkáte. Ale jaký 'snad'. Určitě! No..

Takže vám přeji dobrou noc/ráno/den a...

I purple yall!