Sad Boy

32.kapitola

Jimin chvíli počkal, než si byl jistý, že je Jungkook u sebe v pokoji. Hned, jak uslyšel tiché prásknutí dveří, tak Taehyunga popadl za tričko.

,,Kime Taehyungu, ty jsi takový idiot." řekl a zalomcoval s ním.

,,Já ti dám možnost, aby tě políbil Jungkook, kluk, který se ti očividně líbí a ty si místo něj, vybereš mě?! Nejlepšího kamaráda? Já už tě vážně nechápu." řekl a pustil jeho tričko.

,,Když to se ti lehko řekne. Ty by jsi přeci taky jentak nepolíbil Yoongiho, kdyby hned ten večer ještě řekl, že měl holku." řekl Taehyung. Jimin sklonil hlavu a promnul si oční víčka.

,,Tak to jsem nedomyslel. Myslel jsem, že si ho vybereš." řekl Jimin a Taehyung si povzdechl a lehl si do své postele. Jimin si lehl na připravenou madraci.

,,Když já nevím, jestli se mi líbí." řekl Taehyung zničehonic a Jimin vystřelil do sedu.

,,Ale já to vím! Říkám ti, že se ti líbí, protože se na něj díváš úplně stejně, jako tenkrát na Huiju-.." ,,Nemluv o něm, prosím." řekl Taehyung.

,,Promiň." řekl Jimin. Věděl, kolik trápení si prožil po jeho vztahu s Huijunem a nechtěl, aby byl Taehyung ještě více smutný.

,,Asi máš pravdu Jimine. Asi se mi líbí." řekl Taehyung a Jimin se na něj překvapeně podíval.

,,To fakt?" zeptal se Jimin a Taehyung přikývl.

,,Ale je jasný, že je na holky. Měl přítelkyni." řekl Taehyung a Jimin se zasmál.

,,Není na holky. Teda... Alespoň podle toho, co řekl Yoongimu." řekl Jimin a Taehyung se na něj překvapeně podíval.

,,A jaktože teda měl holku?" zeptal se Taehyung Jimina a ten jen pokrčil rameny.

,,Prej to bylo nějaké nedorozumění, asi potřeboval zjistit, jestli je vážně na kluky. Alespoň tohle řekl Yoongimu a ten to všechno řekl mě. Malá rada... Nikdy nesvěřuj Yoongimu žádné tajemství, jinak se to vždycky dozvím já a bůhví kdo ještě." zasmál se Jimin a zalehl pod deku.

,,Jimine?" řekl Taehyung po chvíli.

,,Co zas?" zeptal se nevrle Jimin, protože skoro už spal, ale Taehyung ho tímhle probudil.

,,Měl bych si vymazat ten starý instagram?" zeptal se Taehyung po chvíli přemýšlení.

,,Ne. Někdo se na něj může pořád koukat a připomínat si, jaké to bylo, když ses usmíval." řekl Jimin smutně a zároveň naštvaně.

,,Jimine. Ty by ses taky usmíval po tom všem, co se mi stalo? Vždycky, když jsem byl šťastný se někomu něco stalo. Nechci, aby takhle dopadl i Jungkook." řekl Taehyung a do očí se mu nahrnuly slzy.

,,Promiň. Ale jedním upřímným úsměvem nic nezkazíš." řekl Jimin.

,,Já už se hodněkrát usmál. Ale bojím se. Všechno se určitě zanedlouho pokazí." řekl Taehyung a zadržel vzlyk, který se mu málem vydral z úst.

,,Dobrou noc." řekl Jimin. Taehyung nechápal, proč je Jimin takový. Přeci za to nemohl. Nebo vlastně... Ano, mohl. Jiminovi neodpověděl a začal potichu brečet. Zanedlouho uslyšel tiché oddechování a tak šel potichu do obýváku.

Konečně mohl vypustit z úst ty vzlyky. Ale nechtěl někoho probudit, musel být potichu. Jenže to se mu nepovedlo a někdo si k němu přisedl...

___

Ahuj!

Přemýšlím, kdy bych měla sem dát první zvrat, hmm.. A ano, bude jich víc. Ale ten nejhorší si necháme ke konci.

No takže vám ještě moc děkuji, že vůbec čtete tuhle knížku, hlasujete a píšete mi komentáře. Vždycky mi to zvedne náladu alespoň trošičku. A proto jako vždy píšu...

I purple yall!