Sad Boy

27.kapitola

Jungkook si nervózně poklepával nohou a kousal si ret. Byl velmi nervózní a čekal, než ten autobus konečně zastaví. Bál se o Taehyunga. Bál se, jestli mu něco není.

Hned, když zastavil autobus na jeho zastávce, tak vyběhl a běžel ke svému domu. Vážně hodně se o Taehyunga bál. Ale kdo by se nebál o svého kamaráda, že?

Konečně doběhl ke dveřím a odemkl. Šel do obýváku, protože z něj slyšel vzlyky. Vstoupil a hned mohl vidět Taehyunga, který ležel na gauči, schoulený v klubíčku. Z očích mu tekly slzy a hlasitě vzlykal.

,,Taehyungu?" řekl potichu Jungkook a přišel k němu.

,,N-ne, M-minjaei. N-nech mě a J-jungkooka n-na pokoji. P-prosím." řekl Taehyung a Jungkook se nechápavě zamračil.

,,Tae, to jsem já. Jungkook." řekl Jungkook a Taehyung na něj otočil svůj uslzený pohled.

,,K-kookie?" řekl Taehyung a hned mu padl kolem krku. Jungkook se lehce zarazil nad tím oslovením. Tak mu říkala jenom Eunji, když spolu ještě chodili.

,,Co se stalo Tae?" zeptal se Jungkook a začal ho hladit po zádech.

,,M-měl jsem d-dvě noční m-můry." řekl Taehyung.

,,Chceš mi je říct? Uleví se ti pak." řekl Jungkook a Taehyung přikývl.

,,V prvním snu jsem se probudil a všude hořelo. Ty jsi byl polomrtvý a... A Yoongi se mi smál. Že prý nás už nikdo nezachrání a tak." řekl Taehyung mezi vzlyky.

,,V tom druhým jsi byl v kleci a taky jsi byl asi polomrtvý. Pak tam byl brácha mého bývalého kluka a smál se mi, že nic nemůžu udělat a že tě zabije, abych pykal za všechno, co jsem udělal. A pak ta klec začala hořet." rozbrečel se Taehyung ještě víc. Samozřejmě mu ten druhý sen nevyprávěl celý, ještě by si o něm začal Jungkook myslet bůhvíco.

,,Shhh.. Byly to jenom noční můry, ano? Nic se ti nestane." uklidňoval ho Jungkook. A dařilo se mu to. Taehyung už ani moc nebrečel, ale chtěl, aby ho Jungkook pořád objímal. Maloval mu prsty na hruď spirálky a kolečka a neskutečně ho to uklidňovalo.

,,A... S čím vůbec potřeboval poradit Yoongi?" zeptal se po chvíli Taehyung.

,,Šel dneska na rande s Parkem Jiminem a potřeboval poradit s oblečením." řekl Jungkook a Taehyung se zamračil. Odtáhl se z objetí a podíval se Jungkookovi do očí.

,,Parkem Jiminem?" řekl Taehyung a Jungkook nechápal jeho zájem a jen němě přikývl.

,,No ano. Co je na tom tak zvláštního?" zeptal se Jungkook.

,,Jak vypadá a kolik mu je a-.." ,,Taehyungu, já o něm nic nevím. Jestli o něm chceš něco zjistit, tak si jeho jméno vygoogli. Je prý taky zpěvák." řekl Jungkook a Taehyung hned rychle vzal do ruky svůj mobil a vyhledal si jeho jméno na Googlu.

Upustil mobil na koberec na zemi a plácl se do čela.

,,Jak jsem si ho sakra mohl nevšimnout?" kroutil hlavou a najednou chytil Jungkooka za tričko. Ten byl vyděšený jeho chováním.

,,Musíš je hned sem zavolat! Alespoň Jimina!" začal křičet Taehyung a Jungkook jen přikývl.

,,D-dobře, ale pusť mě." řekl Jungkook a pořád se mu díval do jeho zarudlých očí od pláče. Taehyung se od něj s červenými tvářemi odtáhl a sedl si normálně na gauč.

,,Promiň. Jen je prosím zavolej. Alespoň Jimina." řekl Taehyung a Jungkook tedy vzal mobil a začal volat Yoongimu, který to hned zvedl.