Sad Boy

65.kapitola

,,Jungkookie! Jsme doma a máme tady to mlíčko a sušenky!" zakřičel ihned Jimin přes celý dům. Podle Yoongiho by měl Jungkook ihned přiběhnout pro ty věci, díky jeho dobré náladě. Ale nic.

,,Hah, žeprej přiběhne." řekl Jimin směrem k Yoongimu.

,,Panebože, tak třeba spí. Však víš, jak dlouho nespal." řekl Yoongi.

,,Asi máš pravdu. Pojď, půjdeme se na něj radši podívat." řekl Jimin a tak se tedy oba vydali i s nákupem do Jungkookova pokoje.

,,Jungkookie, sp-.." Jimin se zarazil, když v pokoji nebyl. Uviděl, jak se v koupelně svítí.

,,Kookie? Jsi tam?" zeptal se Jimin a zaklepal na dveře od koupelny. Nic.

,,Jungkookie, nedělej si z nás srandu a vylez." řekl Jimin už vážněji a Yoongi taky přistoupil ke dveřím.

,,Jestli ihned nevylezeš, tak tam jdeme." řekl Yoongi, ale opět nic. Jimin tedy otevřel naštěstí otevřené dveře a...

,,Jungkookie!! Panebože! Yoongi, volej sanitku, rychle!!" začal vyšilovat Jimin, když uviděl Jungkooka, který ležel ve své vlastní krvi, která se mu pořád valila ze zápěstí.

Yoongi rozklepanýma prstama vytočil sanitku, která jim poradila pár věcí, jak se ho pokusit udržet naživu, dokud nepřijedou. Naštěstí se všechno dařilo a sanitka přijela celkem brzo.

,,Musíme ho ihned dopravit do nemocnice. Má velmi nízký tep." vysvětlil jeden sanitkář a Jiminovi se z očí draly další slzy.

,,D-dobře. Hlavně, ať to přežije." řekl Yoongi a sanitkář si povzdechl.

,,To vám nemůžeme slíbit. Ztratil mnoho krve." řekl a Jimin se rozbrečel ještě více.

,,Ale nebojte se. Uděláme vše, co bude v našich silách." řekl a pak už sanitka odjela.

,,Je to moje chyba." řekl Yoongi a Jimin se na něj podíval.

,,Není. Není to ničí chyba. Nebudeme se z toho obviňovat." řekl Jimin a Yoongi přikývl.

Jeli domů. Nemohli jet do nemocnice, jelikož by stejně tak brzo nemohli Jungkooka vidět. Oba se o něj strašně báli. Nemohli skoro usnout a když nadešel další den, tak ihned jeli do nemocnice.

,,Dobrý den. Můžeme se zeptat, kde má pokoj Jeon Jungkook?" zeptal se Yoongi a paní si ho změřila pohledem. Nic neřekla a začala něco ťukat do počítače.

,,Čtvrté patro, pokoj 102. Ale nevím, zda vás za ním-.." ,,Děkujeme." skočil jí do řeči Jimin a začal táhnout Yoongiho k výtahu. Ihned do něj nastoupili, vyjeli do čtvrtého patra. Běželi a ihned mohli vidět pokoj číslo 102.

,,Dobrý den. Co potřebujete?" zeptal se doktor, který okolo nich prošel.

,,My... Jdeme za kamarádem." řekl Jimin a Yoongi přikývl.

,,No... Pan Jeon je teď v kómatu, ale můžete se za ním na chvíli podívat." řekl doktor a Jimin a Yoongi s přikývnutím tedy vstoupili.

Mohli vidět mnoho pípajících strojů a pak mohli vidět postel, na které ležel Jungkook. Jejich kamarád, který pro ně tolik znamenal. Byl skoro bílý, jako stěna a jen ležel. Ani se nehl. Jeho hruď se možná párkrát nepatrně nadzvedla.

,,Panebože, Jungkookie." řekl Jimin a přišel k němu. Opatrně ho chytil za ruku a zhrozil se nad tím, jak ledové ruce měl.

,,Panebože, proč?" zeptal se Jimin, i když mu Jungkook vlastně nemohl odpovědět.

Jediné, co jim odpovídalo, byl pípající stroj, ale najednou...

Už neslyšeli pípání, nýbrž prodlouhlé zapípání. Ihned do místnosti přiběhli doktoři a Yoongi musel vynést Jimina, který se z toho málem zhroutil.

,,Jungkookie!! Né!!"

___

:)))

(((:

Taky vás mám ráda :))