Slush- |Avengers|

37. Mrzáček

Určitě znáte ten pocit, kdy vaše tělo přestane spolupracovat, srdce jakoby se zastaví a zorničky nezdravě zůží. Po zádech vám přeběhne mráz a nohy vám brní.

Přesně tak jsem se cítila, když jsem spatřila 'mou' pravou ruku zkládající se z umělé protézy. Na první pohled byly klouby kovové a zbytek ruky z materiálu, který připomínal slonovinu. Na prstech a předloktí byly vyryty neidentifikovatelné znaky. Když jsem zahýbala prsty, jakoby protéza házela zlaté odlesky. Nevrzala, ani nic podobného, dokonce bych si troufala říct, že mohla fungovat líp, než má opravdová ruka, ale jenom ta myšlenka mě děsila.

Rameno bylo ještě z části moje, ale pak na něj plynule navazovala nová končetina. Z lékařského hlediska to bylo fascinující, to nepopiratelně, ale sakra, vždyť já nemám ruku!

Z očí se mi spustily slzy, přičemž jsem pohled nespouštěla z pravé ruky.

,,To není možné!" vydechla jsem.
,,J-jak...Proč?" Pohlédla jsem na dívku, která mě se zaujetím pozorovala.
,,Záchranila jsi mi brášku! Krále Wakandy! Jsme ti všichni zavázáni. Tohle není důvod k pláči."
Posadila se vedle mě na lůžko a usmála se.
,,Ta-ta kočka?" uchechtla jsem se přes vzlyky.
,,To byl král Wakandy?"
,,Jo! Jsem Shuri." Podala mi pravou ruku.

Chvíli jsem váhala, ale nakonec si s ní potřásla. Stiskla jsem její dlaň, ale hned ruku zase stáhla.

,,Má práce," poukázala na protézu.
,,Uhlíková vlákna jsou společně s vibraniem základem konstrukce a ten pěkný vzhled tomu dodává světlé dřevo."
,,Vibranium?"
,,Pro američany nejvzácnější kov na zemi. Ty znaky jsou v našem jazyce a v překladu znamenají: Bílý tygr. Jedna pověst praví, že Černý panter a Bílý tygr byli nepřátelé, ale když se musela projevit odhodlanost a spravedlnost, spojili se a Bílý tygr pomohl Černému panterovi nastolit pořádek," vyprávěla Shuri plameně a rychle. Byla opravdu energická a odhodlání z ní jen čišelo. Dokonce natolik, že i mně to dodalo trochu více odvahy.

,,Jak dlouho tu jsem a kde jsou všichni?" zasténala jsem.
,,Asi dvanáct hodin," pokrčila rameny a pokračovala.
,,Většina v Německu. Jakmile to bude možné, pošleme tě nenápadně zpátky. Je nám jasné, že budeš chtít vědět o každém pohybu seržanta Barnese a Kapitána Rogerse, ale-"

,,Dvanáct hodin?" vyjekla jsem. Rychle jsem vystřelila z postele, ale zarazilo mě silné křupnutí v levém koleni. Nevěřícně jsem pohlédla na Shuri a naštvaně svraštila obočí.
,,Kloub v koleni taky?" zašeptala jsem.
,,Ano. Meniskus jsme nahradili a zpevnili. Jinak je tam jen pár šroubů," obeznámila mě princezna se situací.

,,Za jak dlouho se s nimi můžu spojit?" zeptala jsem se.
,,Klidně hned, ale teď si zase sedni. Během pár hodin tě budeme moc poslat tryskáčem za ministrem zahraničí, který s tebou potřebuje mluvit."

Dokulhala jsem zpět k posteli a posadila se. Najednou jsem se snažila vytěsnit všechny otázky, které se motaly kolem toho, že několik let mého studování medicíny bylo v několika větách zcela vymazáno, protože to, co se dělo s mým tělem prostě nebylo možné, ale nakonec jsem se musela zaměřit na to důležité, na to, co mě dokáže přivést k Buckymu.

,,Ministr zahraničí?" šeptla jsem. Tohle nevěstí nic dobrého.

Shuri se pomocí nejnovějších technologií jejichž fungování mi zůstalo zatajeno spojila s králem, jak ona říkala bráškou. Objevil se před námi hologram muže, který postavou vypadal jako onen kocour, ale bez masky jsem usoudila, že vypadá líp. Byl oděn v černém vyslaneckém oděvu a trochu se usmíval.

,,Doktorko Wilson, Shuri," pozdravil.
,,Jsem rád, že žijete," pousmál se na mě.

,,Nápodobně," zamumlala jsem, ale nechtěla jsem, aby to vyznělo ironicky, právě naopak, ale byla jsem natolik zmatená a rozrušená, že jsem nebyla schopná na nic víc, než roztřesené a stručné odpovědi.

,,Jak jistě tušíte, jsem Vám velice zavázán, ale bohužel jsem z diplomatických důvodů nucen Vás propustit z Wakandy jen pod podmínkou, že se nepřidáte na stranu Kapitána Rogerse a Seržanta Barnese," řekl vážně. Trochu jsem ztuhla.

,,C-cože?" šeptla jsem.
,,Chápu, že je to těžké a jsme Vám hluboce zavázáni, ale seržant Barnes-" král se zarazil a raději nakonec mlčel a byla jsem mu vděčná. Vypadalo to totiž, že jediní, kteří znali pravdu o Buckyho nevině a věřili jí, jsme byli já s Buckym a možná Steve,

,,Něco za něco," vydechla jsem. Zachráním mu život, dají mi ruku. Pustí mě, budu-li na jejich straně.

,,Dobře, já-já to chápu," zašeptala jsem smířeně a odmlčela se. Chvíli jsem pozorovala své ruce v klíně. Pak jsem pohledem přelétla Shuri a zastavila se u hologramu.

,,A přijímám."