Slush- |Avengers|

Epilog

Konce bývají horší než začátky. Ale když se já podívám na naše začátky a porovnám je s nynějšími konci, uvědomím si, že jsme vlastně měli neuvěřitelné štěstí, že nás životní cesty svedly dohromady.

Mohla jsem být už dávno šťastně vdaná za Kevina a žít ve světě plném nevědomosti ohledně utajované bezpečnosti, kterou SHIELD zajišťuje. Nikdy jsem se nemusela stát doktorkou a už vůbec jsem se nemusela potkat s Jamesem. A i kdyby, pravděpodobně by ho moje tehdejší vojenské já zastřelilo.

Ale tak se nestalo. Jsem doktorka, Juliet Wilson. Zažívám dobré i špatné věci a v mém životě bylo nemálo beznadějných chvil, ale teď jsem šťastná. Kdo by nebyl?

Po dlouhé hádce Bucky povolil a rozhodl se, že nedovolí abych se nechala zamrazit s ním a pochopil, že já bych byla ohledně tohoto tématu neoblomná.

Shuri dost zarytě trvala na tom abychom s ní žili v paláci, ale my to se vší pokorou a ctí odmítli a nastěhovali se do malého hliněného domku na kraji města. Bylo tam jezero a krásné pole a lesy. Tamní obyvatelé byli vstřícní a Bucky se rozhodl naučit alespoň trochu starý africký jazyk Wakandy a dost si ho oblíbily zdejší děti.

Byla jsem trochu násilím donucena, podávat Stevovi každý měsíc přesné informace o situaci, a taky jsem ve spojení s ministerstvem zahraničí a vnitra, přičemž jsem se jakýmsi záhadným způsobem stala tajemníkem krále T'Challi. Takže v paláci jsem stejně ve výsledku dost často.

Ale jinak si žijeme nenáročně a skromně. Máme knihovnu s výtisky v ruštině, rumunštině i angličtině, funkční rádio a vybojovala jsem si i piano, přičemž máme hezkou koupelnu, jeden telefon a ložnici. Každý čtvrtek hraju na klavír ve večerním klubu v centru města a Bucky tam nikdy nesmí chybět jako morální podpora, a aby si ohlídal, kolika neslušným posluchačům rozbít držku, kdyby si na mě něco dovolili. Jako bych se o sebe nedokázala postarat sama.

Ne, že by mi jeho pozornost vadila, ale když mě nenechá ani dojít s královskou smetánkou, čítající Shuri a Okoye na nákupy, rozhodla jsem se ho nějak zaměstnat a poučit o svobodě a rovnoprávnosti ve vztazích jednadvacátého století.

Chystáme se na zodpovědné založení rodiny a při tom si pořád někdy užíváme jako ti zamilovaní blázni. Jako milovníci vášně a lásky jsme zcela zaslepeni a odmítáme se vyjadřovat k nenávistným pohledům a nenávisti jako vlastnosti takové.

Sice mi chybí Sam a jeho sarkastické poznámky, kterými do mě vždycky dloubal, ale máme domluveno, že až se situace zklidní a Bucky bude ochotný vycestovat dál než do vedlejšího města, navštívíme se.

Pořád ale musíme být vděční za azyl, který nám Wakanda poskytuje. Tedy, zvláště Jamesovi.

A taky jeden z největších viditelných plusů je, že moje bledá pleť nenávidějící sluníčko jejíž odstín se pohyboval okolo levelu Zemřela před dvanácti hodinami se změnil na tmavší a opálenější a podle mě i mnohem hezčí a praktičtější odstín Opálená američanka v zimních měsících.

Smířila jsem se s faktem, že Stark mě po jistých zkušenostech odsoudil a už asi nikdy nepřijme. Co se týče Jenifer Stark, která stále leží v kómatu v nemocnic, její stav se nezlepšuje, ale naopak ani nezhoršuje.

Podle Furyho a Clinta jsem pořád v databázi SHIELDu zapsána jako výkonná agentka, a prý nemají v plánu to přepisovat. Svým způsobem jsem tedy pořád činnou agentkou SHIELDu.

I přes skutečnost, že se Wakanda otevřela okolnímu světu, my se snažíme být v co největší izolaci od něj, ale v rámci možností jsme stále ve vědomosti ohledně venku. Straníme se obyčejným lidem, už jenom z důvodů naší zvláštnosti, ale zároveň nám Wakanda ukázala, že máme šanci zapadnout a její lid nás přijme takové, jací jsme.

Listopad a výročí smrti mých rodičů a sourozenců se nepatrně zklidnily a já se smířila se skutečností, že už asi nikdy nezjistím, proč byla moje rodina obětí toho odporného počinu atentátníka.

Veškerá bolest zmizela nebo se uklidila někam do hloubky mé duše a nemá v plánu v nejbližších letech vylézt. Mé srdce zaplavila láska a tohle je ten krásný happyend. Není to pocit, který trvá nějaký určitý krátký okamžik. Ne, je to úsek života a nemusí to být jen konec jeho celého. Může to být pocit, který vás provází napříč životem i přes ty kritické a stresové chvíle. Je to pocit, který vás dokope k tomu, přežít nešťastné chvíle a užít si ty následující.
—————

O dva roky později:

Seděla jsem na posteli a užívala si chvíli klidu a volna, kterou jsem využívala ke čtení Malých žen.
,,Juliet," zašeptal mi do ucha známý melodický hlas.
,,Hmmm?" zamručela jsem s úsměvem, ale nadále se věnovala četbě známého románu.
,,Víš, že tě miluju?" Kolem pasu se mi obmotala silná paže. Založila jsem si stránku na které jsem skončila a odložila knížku.
,,Samozřejmě, že to vím," řekla jsem a natočila hlavu směrem k Buckymu.
,,Mohl bych tě učesat?" řekl prosebně, jako když malé dítě žádá o sladkost.

Na to jsem zapomněla, konečně mi blond odrostla a objem, hustota i vlnitost se mým černým vlasům vrátily. A nutno podotknout, že si to Bucky užívá víc než já.

,,Hřeben je v koupelně a gumičky jsou na nočním stolku," oznámila jsem namísto odpovědi.
Bucky byl během okamžiku zpátky a už se mi hrabal se zaujetím ve vlasech.

,,T'Challa říkal, že se bude brzy konat další konference," řekla jsem, zatímco jsem si přidržovala jeden z pramenů vlasů, který Bucky zrovna nepotřeboval.
,,Kde?" zajímal se.
,,Brusel, jako obvykle," pokrčila jsem rameny a hned si vysloužila pokárání, abych se nehýbala.

,,Nechci abys zase odjela," zamručel a zagumičkoval jeden francouzký copánek.
,,Já taky ne, popravdě, jsou konference v Bruselu to nejnudnější a nejdelší setkání, které musím za rok podstupovat," povzdechla jsem si.
,,Tak tam nejezdi," poradil mi a dokončil druhý cop.
,,Víš, že musím. A já to vím taky."

,,Pojď sem, ty moje doktorko." Přitáhl si mě do objetí se svalil nás tak na postel, takže jsme teď leželi zapadnuti v měkké matraci.
,,Už dlouho jsem všechno, jen ne doktorka." Pohladila jsem Jamese po tváři. Neoholené tváři.
,,Brzy budeš i maminka," zašeptal.

,,Kdybys se někdy oholil, určitě bys vypadal minimálně o sedmdesát let mladší," odvedla jsem šikovně téma.
,,Nelíbí se ti snad můj plnovous?" uchechtl se.
,,Málokdo uvěří, že ti je pouhých 101," provokovala jsem.
,,Nemáš si vybírat jednoruké vojáky," odbyl mě a položil si čelo na to mé.

,,Nemůžu si pomoct," šeptla jsem a zkousla Buckymu spodní ret. Hodila jsem si pravou nohu přes jeho a stále nechávala ruku na jeho líci.
Jen se usmál a obmotal mi ruku kolem pasu.

,,Měla bych si promazat klouby," zamyslela jsem se vážně, když jsem si uvědomila, že pravá končetina už trochu vrže. Bucky protočil očima s velmi taktní poznámkou: ,,Čekal jsem něco jako miluju tě."
,,Jo, taky tě miluju," nevinně jsem prohodila a došla k závěru, že Malé ženy dnes nedočtu.

Je mi jasné, že za tohle mě většina z vás bude chtít zabít, ale jako omluvu vám do pár dní, možná hodin dodám bonus. Jinak, jak mi sakra chcete vysvětlit 10K přečtení?! Nemám slov. Miluju vás a doufám, že se líbí.
Zdraví Kilikic