Slush- |Avengers|

36. Chvilka o samotě a hned je z toho průser

Byl to na první pohled krásný den, když se u nás v obývacím pokoji objevil Steve Rogers. A bylo po románku.

,,Steve?" zašeptala jsem a nevěřícně si zakryla pusu rukou, přičemž jsem druhou svírala kovou kliku dveří do kuchyně. Stevovi v modrých očích problesklo překvapení a vzápětí ho nahradilo zklamání.

,,Same, je tady Juliet," zamumlal do komunikátoru a já křečovitě semkla prsty kolem ledové kliky dveří. Do očí se mi málem nahrnuly slzy. Něco se muselo pokazit. Něco se muselo hrozně posrat, pokud nás Steve se Samem našli.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se Steva tiše. Steve chvíli mlčel a slyšela jsem jemné zapraskání v jeho sluchátku.

,,Kde je Bucky?" vypadlo z Rogerse nakonec. Byl oblečený ve své typické uniformě a v ruce svíral vibraniový štít. Znepokojeně jsem přešlápla a pootevřela dveře do kuchyně.

,,Bucky, pojď sem, prosím," řekla jsem směrem k Barnesovi, který zrovna vyšel z koupelny a utíral si ruce do ručníku. Bucky se zamračil, ale poslechl a vydal se ke mně.

,,Co se děje-" slova jakoby se mu zadrhla v hrdle, když spatřil Steva.

,,Jde po vás vláda, tedy po tobě," řekl Steve a podíval se směrem k Buckymu.
,,Myslí si, že jsi spáchal atentát na krále Wakandy. Chtějí tě zavřít a když tě tady najdou s ní," přelétl pohledem ke mně.
,,Pravděpodobně budou považovat za nepřítele i Juliet."

,,Můžu mu dosvědčit, že má alibi! Nemůžou přeci jen tak bez důkazů-" pokusila jsem se namítnout.

,,Juliet, Hydra má plné archivy záznamů a důkazů, které by mohly Buckyho dostat za mříže. Tohle je jenom záminka, ale nikoho to nezastaví! Vědí, že jste tady," zadržel mě Steve.

,,A co Fury-"

,,Odletěl do Evropy a od zničení SHIELDu ho nikdo neviděl. Nemá tady žádnou moc. Nikdo. Ani já, ani Tony, ani ty. Musíme vás dostat pryč."

,,Co přesně se stalo?" zeptala jsem se. Bylo jasné, že za tím není jen atentát, ale i něco ohledně Avengers. To snad není možné! Člověk je nechá chvíli o samotě a hned je z toho průser!

,,Dlouhý příběh, teď vás musíme dostat pryč. Jak jsme na tom Falcone?" zeptal se do komunikátoru. Bucky mě vzal za ruku a povzbudivě ji stiskl. Věnovala jsem mu jeden z svých nejistých, ale odhodlaných pohledů a nepatrně přikývla. Věděli jsme, že je jen otázkou času, kdy se tohle stane, ale doufali jsme že nebudeme muset použít záložní plán.

,,Běž," zamumlala jsem k Buckymu rumunsky a pustila jeho ruku.

Tak jo, už teď jsem mrtvá, řekl můj starý známý zdravý rozum, který se už dlouhou dobu neozval, ale já mu teď musela dát za pravdu.

Vykopla jsem nohu ke Stevovu obličeji a odlákala tak jeho pozornost. Upustil štít a vykryl rukou mou nohu. Nechápavě se na mě podíval, zatímco já využila příležitosti a sebrala štít. Bucky už rychle vyskakoval z okna bytu a Stevovi nezbylo nic jiného, než získta svůj štít zpět.

,,Jsou na schodech, Kapitáne," ozval se Sam. Vydechla jsem a uklidnila tak svoje plynoucí myšlenky. Hlavně klid. Jsou to jen vojáci. Jen vojáci.

Vyběhla jsem s Kapitánovým štítem z bytu a jakmile jsem na schodišti spatřila několik desítek vycvičených agentů, rozhodla jsem se to vzít přímou čarou přes jejich těla. Jediná nevýhoda byl Steve za mými zády a vojáci, kteří k mé smůle byli ozbrojení, narozdíl ode mě.

---

,,Tohle si půjčím," vykřikla jsem a ukradla nějakému náhodnému chlapíkovi motorku značky Hunday a vyrazila přímo za Stevem, Buckym a Samem. Byla jsem jim v patách, o to horší bylo pomyšlení, že za mnou je minimálně dvacet jednotek vlády, které nás pronásledují. A taky týpek v kočičím obleku, který se pokouší Buckyho zabít. Jako většina lidí tady.