Slush- |Avengers|

8. Před vánoční

23.11. 2012

Myslím, že do měsíce by měl začít 'normálně' žít v civilu...

Zaťukala jsem na bílé dveře nemocničního pokoje a po vyzvání vešla. S překvapeným, ale zároveň potěšeným výrazem jsem si prohlédla dvojci, která společně seděla u malého kulatého stolku a hrála karty.

,,Dobré ráno Kapitáne, agentko Stark," pokývla jsem hlavou na pozdrav a se složkou v rukou přešla k nim.

,,Dobré doktorko," odpověděla hnědooká agentka a zvedla ke mně na chvíli pohled. Potřásly jsme si rukou a pak jsme se opět začaly věnovat Rogersovi.

,,Ahoj." usmál se tím svým milým úsměvem a vstal. Nenávidím, když si stoupne a já si pak připadám jako padesáti centimetrovej trpaslík, i když ve skutečnosti měřím sto sedmdesát.

Steve mě objal na přivítání, a pak mi pokynul ať si sednu na volné křeslo. Trochu mě to překvapilo, ale byla jsem svým způsobem ráda, že máme takový dobrý vztah a už mě nebere jako případnou hrozbu, ale přítele.
Učinila jsem tak jak řekl a přehodila si nohu přes nohu.

Všimla jsem si, že v jeho pokoji se změnilo pár věcí. Bylo zde víc židlí, okno bylo otevřené a foukal sem studený zimní vítr a na parapetu a jeho nočním stolku byly vázy s kyticemi modrých růží, které měla pravděpodobně na svědomí právě agentka Stark.

,,Dneska vypadáte dobře. Jak jste se vyspal?" začala jsem se zářivým úsměvem.
,,Skvěle," odpověděl.
,,Co jste dělali včera celý den?" nadhodila jsem.
,,Byli jsme splečně s agentkou na obědě a pak mě vzala na trénink nováčků. Večer jsme jedli popcorn a koukali na seriál, který nesl název Game of Thrones," převyprávěl ve zkratce.

,,To je celkem návykový seriál," uchechtla jsem se.
,,Mluvíte ze zkušenosti?" zasmála se Jenifer.
,,Bohužel ano," přitakala jsem se smíchem, když jsem si vzpomněla na jeden víkend, kdy jsem shlédla dvě série bez přestávky.

,,Co jste měli k obědu?" nadhodila jsem jiné téma.
,,Byli jsme v thaiské restauraci." pochlubil se blonďák.

,,Takže jste si už škrtl první věc ze seznamu?" zeptala jsem se, ale spíše to pojala jako řečnickou otázku a poznamenala jsem si to do bločku. Rogers přikývl.

Koutkem oka jsem se podívala na hnědovlasou agentku a zahlédla, jak jí jiskří v čokoládových očích, kdykoliv se na ni Steve usměje.

,,Tak já už nebudu rušit a půjdu. Jsem ráda, že jste si našel společnost. Naše setkání už budou jen jednou za čtrnáct dní, ale kdykoliv byste se necítil dobře, přijďte a já si na Vás udělám čas. Dále budete samozřejmě podstupovat pravidelné prohlídky," usmála jsem se vřele a zvedla se k odchodu.

,,Ještě abych nezapoměla," začala jsem, když jsem se měla k odchodu a podala Stevovi do rukou jistou složku, kterou jsem přinesla. Nechápavem si ji prohlédl.

,,Podívejte se na můj posudek o vaší zdravotní způsobilosti a zkontrolujte mi jestli jsem se nespletla s některými údaji, třeba krevní skupinou, protože výsledky se někdy rády zaměňují. Zítra ráno si tu složku vyzvedne sestřička Dark. Taky jsem Vám měla vzkázat, že nakonci příštího měsíce už Vás pustíme a budete moci začít s prací pro SHIELD.
Ráda jsem s Vámi spolupracovala," osvětlila jsem mu situaci, otočila se na podpatku a vydala se ke dveřím.

,,Juliet," zastavil mě, ale ještě jeho hlas.
,,Ano?" otočila jsem se.
,,Děkuji ti. Za všechno," vydechl a usmál se a pohledem zabloudil k Jenifer.

,,Za nic. Je to má práce," zašklebila jsem se, pokrčila s úsměvem rameny a opustila jeho pokoj.
------

,,Jak to vzal?" zeptal se mě o šest hodin později doma Sam.

,,Asi vcelku dobře. Co sis myslel? Že mu bude smutno po doktorce? Přeskočilo ti? Je to Kapitán Amerika a navíc si našel kamarádku," usmála jsem se a zabořila se víc do křesla.

,,Kamarádku?" nadzvedl nevěřícně obočí.
,,Už nám není dvanáct, Juli," podotkl pobaveně.
,,I kdyby to byla jen 'kamarádka', tak věř že ne na dlouho," dodal s uchechtnutím.

,,No...agentka Stark se o něj poslední dobou hodně zajímá a už spolu byli i na obědě a v kině, takže..." úmyslně jsem nedokončila větu a nevinně pokrčila rameny, jako bych o tom nic víc nevěděla.

,,Jasně," odfrkl si.

,,Takže Cap si našel holku a ty jsi neřekla ani slovo o tom, že tě přeložili na Triskelion." přebral si to Sam po svém a založil si ruce na prsou.

,,Vůbec nic z toho bych ti neměla říkat! Kdyby mě Fury neměla rád tak už jsem bez práce!" vyčetla jsem mu.
,,Hlavně mi zase nevyčítej všechny problémy lidstva," protočil očima.
,,To je nápad! Sam Wilson může za globální oteplování, teroristické útoky na Dvojčata a ukončení seriálu Teorie Velkého třesku!" pronesla jsem nekompromisně.

,,Proč já se s tebou bavím?" řekl si pro sebe a zakroutil nade mnou hlavou.
,,Taky tě miluju," poslal jsem mu vzdušnou pusu a odkráčela si to do pokoje, kde jsem se s vyčerpáním svalila na postel. Ano, přeložili mě na nejdůležitější základnu SHIELDu, kde budu trávit většinu směn. Přijala jsem to...
-----

12.12. 2012
Otevřela jsem s námahou dveře do nové pracovny a nastěhovala tam patero krabic s různými papíry, sekretářskými věcičkami, složkami ohledně pacientů, rámečky s fotografiemi a také notebook a sadu bílých plášťů, návleků a roušek.

Postupně jsem si zařídila celou kancelář a usmála se nad výsledkem.

Bílý pracovní stůl uprostřed místnosti, velká skříň béžové barvy v levém rohu pokoje a lůžko na druhé straně od skříně. Jako v minulé základně i zde z místnosti vedly dvoje dveře. Jedny na chodbu a druhé mě spojovaly s ošetřovnou a sekretářkou. Na triskelionu byla mou sekretářkou také Martha, kterou sem převeleli hned po mně takže žádná větší změna.

Posadila jsem se na svou milovanou točící židli za stolem a otevřela notebook. Měla jsem v plánu zkontrolovat složky všech stálých pacientů, kterými jsou Kapitán, Barton, Hartnett, Romanoffová, Hillová, Lewisová, Starková a Coulson. Jsou to agenti, kteří mi byli 'přiděleni' a kdykoliv se po misi vrátí, musím je ošetřit a to jak fyzicky tak občas i psychicky.

Mám se všemi dobrý vztah. Byla jsem se všemi na kávě, to je takový můj rituál, a vždy když jim je nevolno tak za mnou MUSÍ přijít. Také musím i jejich zdravotní složky každý měsíc aktualizovat, aby měl Fury přehled o svých nejlepších agentech. Naopak Fury chodí na prohlídky k Joshovi Hamiltonovi. To mi připomíná, že mě Veronica s Joshem chtěli zase po nějaké době vytáhnout na flám. Měla bych jim někdy zavolat.

Ale dnes přišel ten den, kdy musím aktualizovat zdravotní zprávy 'stálých klientů' a tak jsem se do toho s lehkým úsměvem na rtech pustila.

Cink!
Pípla mi esemeska. Nevěnovala jsem tomu pozornost a dál se věnovala pečlivému psaní hodnoty krevního tlaku. Pravděpodobně chtěl Sam vědět co bude k večeři, aby konečně došel na ten nákup a koupil vše potřebné.

Cink!
Ozvalo se asi o tři minuty později. Nevrle jsem zavrčela. Kolikrát mu budu říkat ať mi nepíše, když jsem v práci?! Ale můj vztek netrval dlouho, protože deset vteřin na to mi začal telefon vybrovat a začala znělka z mého oblíbeného seriálu Přátelé. S protočením očí jsem se pro telefon natáhla a se zděšením zjistila, že mi nevolá Sam ohledně večeře, ale na ikonce telefonu byl nápis, který hlásal: Cap Stevie!