Rychle jsem stiskla zelený telefonek na displeji a s panikou přiložila telefon k uchu. ,,Ano Kapitáne? Tady doktorka Wilson, co se děje?!" vyhrkla jsem, možná až moc naléhavě.
,,Eh...dobrý den. Neruším? Já jen, že bych potřeboval radu," ozvalo se v telefonu. Moje panika, vztek i strach byli rázem pryč a já se s úlevným výdechem zabořila zpět do opěrky židle.
,,Jistě. Jen se ptejte? S čím mohu pomoct?" snažila jsem se znít vřele, ale stále jsem rozdýchávala mírný šok.
,,Jde o agentku Stark," vydechl.
,,Stalo se jí snad něco?!" opět jsem trochu přehnaně zareagovala.
,,Ne! Vůbec ne! Je v pořádku! Jen..." dlouze se odmlčel. ,,Pozval jsem ji na večeři," vydechl nakonec.
,,Tak...to je báječné?" zkusila jsem to, protože on nezněl zrovna nadšeně.
,,Ano to je, ale...já nevím co mám dělat? Co si vzít na sebe? Kam ji vzít? Jak ji oslovit?" začal chrlit jednu otázku za druhou.
,,Tak jo, Kapitáne. Jen klid. V kolik máte schůzku?" zeptala jsem se a koutkem oka se podívala na digitální čas na notebooku, který ukazoval 13:24.
,,V pět," polkl. Byla na něm slyšet nervozita. Tak jo Juliet, to co tě spolužačky učili na střední se teď konečně vyplatí...,,Za třicet minut jsem u Vás. Uvařte si čaj a pošlete si pro sestřičku Dark. Zatím." a s tím jsem to položila. Zaklapla jsem notebook a na blízký papírek načmárala vzkaz pro Marthu. Sundala jsem si plášť a hodila ho někam do kouta pokoje, popadla kabelku a vyrazila zachránit Jenifer před červenajícím se Stevem, který není schopen slova a tím pádem i nevyhnutelnou randící katastrofou, která by Steva určitě doživotně poznamenala.
Cestou, co jsem rázným a rychlým krokem směřovala k podzemním garážím jsem ještě stihla rozkliknout ony dvě SMS zprávy. Jedna byla od Sama, který se ptal jestli má koupit pšeničnou nebo žitnou mouku a ta druhá od Jenifer, která také posílala nouzovou textovku, která zněla: Jdu s Kapitánem na večeři a jsem úplně v koncích! Zavolej až budeš moct!
A tak jsem hned vytočila její číslo. Ani nestihla pozdravit a já už jí doktovala:
,,V půl čtvrtý budu u tebe a všechno probereme. Dej si zmrzlinu, udělej si čaj a vyber si barvu oblečení, ve kterém chceš jít. Čau!" a tak jsem to zamázla.Tohle buďto skončí katastrofou nebo svatbou...
-----
,,Tak jo. Vezměte si tohle, tohle a třeba...tyhle boty!" házela jsem po blonďákovi nějaké smysluplné oblečení. Okamžitě mi přikývl a i s džínami, bílou košilí a koženými černými botami zalezl do koupelny. Setřela jsem si pot z čela a hodila sebou do nějakého blízkého křesla nedaleko gramofonu. Bylo půl třetí a já stále byla u Steva.
Když jsem přijela, vypadal naprosto zoufale a ztraceně. Až nebezpečně mi připomínal puberťačku, která postrádá veškeré sebevědomí i přes fakty že je nejhezčí a nejchytřejší na škole. Což bych od chlapa jako je Kapitán nečekala. On přeci patří mezi ty, kteří si můžou vybírat a na kterou ukážou tak jim padne kolem krku, ale to by si Kapitán nesměl vybrat Starkovou! Jenifer je sice strašně milá, obětavá, chytrá a krásná, ale egoistka s krví Starků, nevhodnými poznámkami a připomínkami, jejíž druhé jméno by mohlo být Černý humor a porušovat povolenou rychlost je u ní na denním pořádku. Jestli se tihle dva dají dohromady tak budou žijícím důkazem přísloví: protiklady se přitahují.
Steve vylez z koupelny. Musela jsem uznat, že mu to sakra slušelo. Dobře jsi to vybrala Juliet. Pochválila jsem se v duchu.
,,Tak tohle bychom měli. Ještě dvě věci: přijeď na motorce, kožená bunda tomu jen prospěje a cestou jí kup nějakou kytku. Stačí malá pozornost. Opovaž se jí pořídit puget s padesáti růžemi!" probidla jsem ho pohledem a pak ještě s úsměvem dodala: ,,A teď závěrečný test."
,,Líbí se ti?"
,,Ano."
,,Máš ji rád?"
,,Ano."
,,Jaký počet květin pro dívku?"
,,Lichý."
,,Skládání komplimentů se povoluje?" a teď přišel bod zlomu. Znejistěl. Nevěděl co si může dovolit a tak radši bude jen blbě koukat a mlčet. Super! Kluk co neumí flirtovat! To se mi snad zdá...,,Tak hele chlape," začala jsem a položila mu ruku na rameno. ,,Pochval jí cokoliv co se ti na ní líbí. Oči, vlasy, šaty, postavu, pihu nad horním rtem, to je jedno! Boty, naušnice, parfém, přívěsek, kabelku," vyjmenovávala jsem a snažila jsem se mu tím trochu pomoc. Stejně měl pořád ten nechápavý a vyděšený pohled. Zhluboka jsem se nadechla a přitáhla si ho do objetí. Jako to dělám u Sama. Jako když objímáte malého brášku, který je o dvě hlavy vyšší jak vy, a který si neví rady s tím jak udělat míchaný vajíčka aniž by nepodpálil kuchyň. Přesně takhle ochranářsky jsem teď objímala Steva, chlapa, který je o hlavu větší jak já, je mu devadesát a je to Kapitán Amerika, ale nakonec se ukázalo, že mu to objetí opravdu dodalo odvahu.
-----
,,Takže Starková..." otevřela jsem brunetčinu skříň. Teda spíš prostorný šatník. Byl to kumbál v její pokoji, který vypadal spíš jako malý byt.
Projela jsem šatník pohledem a zastavila se na bílo-modrých hedvábných šatech. Byly skoro až průzračné a krásné. Hned jsem je vzala a hodila je po brunetce, která seděla na posteli a bezmocně koukala do zdi. Vypadala jako Steve před patnácti minutami. Usmála jsem se nad tou poznámkou a ještě se do šatníku natáhla pro černou koženou bundu a páskové černé boty. Jenifer už byla v koupelně a já tak mohla dál prohrabávat šatník. A tentokrát jsem se zaměřila na kabelky. Nakonec jsem jí vybrala černé psaníčko s lesklými kamínky.
A jako doplněk vybrala stříbrný řetízek s křížkem, který podle informací patřil dříve její matce.
,,Tramtadadá!" vyskočila přede mě Jenifer v celém svém outfitu. Šaty krásně kontrastovali s černými doplňky a řetízek vypadal dost elegantně na odhaleném krku. Tmavé vlasy měla stažené do vysokého culíku, ale ne nějak vyčesaného, spíš jako když ráno popadnete gumičku a cestou do školy si uděláte culík nebo, když jdete s partou do kina a nevíte co s vlasama, a tak si prostě stáhnete vlasy do vysokého ohonu. Na make-up kašlala, jen si zvýraznila oči řasenkou a na rty dala lesk. Slušelo jí to.
,,Držím palce." ukázala jsem jak si svírám palce v pěstích, a pak jsme se s vřísknutím objaly. Byla sice o hodně mladší než já, ale dost chytrá na to abychom se spolu bezmezně mohly přátelit.
Jestli tohle dopadne dobře tak si dneska večer zahraju se Samem nějakou videohru a objednám pizzu.
ČTEŠ
Slush- |Avengers|
FanficMěla neuvěřitelný život, bezproblémové dětství, jasné cíle, chladnou brilantní mysl a dobré vášnivé srdce. Její kudrnaté vlasy černé jako uhlí pomáhaly vyniknout specifickým bledým modrým očím, za kterými se však i přes veškerou její snahu skrývala...