Slush- |Avengers|

40. Odhodlaně sundala koženou rukavici

,,Wando, ráda tě zase vidím," usmála jsem se a objala brunetku, která právě vylezla z dodávky.

,,Jsem ráda, že tu jsi," vydechla, ale usmála se také.

,,Vážení, představuji vám Scota Langa," ozval se Clint a otevřel dodávku, zníž se vynořil ospalý malý muž.

,,Fakt Same?" šeptla jsem k němu pochybovačně.
,,Oh, Kapitán Amerika! Moc rád vás poznávám. To v tom New Yorku, byl jste úžasný! Všichni jste byli úžasný. Je mi opravdu ctí, že-"

,,Stačí," mávla jsem s úsměvem rukou a zadržela tak Scota v nadšeném proslovu fanouška. Pak kdo se chová jak puberťák, Samueli.

,,Taky tě rádi poznáváme," dodala jsem a pohledem vyzvala Steva, aby začal s výkladem našeho plánu.

,,Tohle je protizákoná mise. Můžou vás zavřít, když mi budete pomáhat," upozornil Steve a dal nám tak svobodnou volbu rozhodnutí.

,,Nebylo by to poprvé," poplácala jsem ho po rameni a z kufru starého auta, kterým jsme přijeli mu vyndala štít.

,,Tak, jaké jsou rozkazy Kapitáne?"

—————

,,Doufala jsem, že tohle nikdy nezažiju," zamumlala jsem. Svaly v těle byly napnuté a v duši jako bych měla těžký kámen, který mě táhnul dolů.

Bucky mě povzbudivě chytl za pravou ruku svou levou a mnou opět prolétl malý elektrický výboj. Kdoví, jestli to bylo způsobeno mými city a emocemi nebo nervovými spoji mezi našemi umělými končetinami.
Pousmála jsem se a doufala, že to nebude poslední úsměv, který mu věnuji.

,,Máme převahu," řekl Clint.
Pomalu ale jistě jsme všichni vedle sebe postupovali čelem k protějšímu týmu.

,,Nechceme bojovat, Clinte," sykla jsem k němu.
,,Ale budeme muset," odbil mě.
Povzdechla jsem si. Všichni jsme zastavili a mezi Kapitánem a Starkem bylo jen několik málo metrů.

Bylo ticho a klid. Jako před bouří. Tíživé a vlhké dusno. Na všech byla znatelná nervozita. Pokud se to nevyřeší, budeme muset bojovat s přáteli. Wanda s Visionem. Clint s Natashou. Steve s Tonym, ikdyž jejich přátelský vztah byl vždycky komplikovaný.

,,Nikdo nechcete podepsat?" vznesl Tony, ale spíše to vyznělo jako výzva, přidej se k nám nebo umřeš.

Rozhodla jsem se zasáhnout a projevit svou přítomnost, když se na mě Black Panther už nějaký čas díval, očekávajíc a vyzívajíc nějakou mou reakcu.
Pustila jsem Buckyho ruku a s nervózním pohledem zapíchnutým v zemi udělala několik kroků směrem k Tonymu.

Když jsem se ohlédla, spatřila jsem pohledy plné bolesti, které patřily Samovi, Buckymu a Stevovi. Mohla jsem být zrádce...kdybych nesplnila své slovo, které jsem dala Wakandě.
Stále jsem upírala pohled na špičky svých látkových bot. Stála jsem nad propastí.

,,Juliet?" řekl mé jméno Stark a odklopil masku obleku.
,,Ahoj," zašeptala jsem. Bylo jasné, že tohle není, to co chtěl slyšet.
Zhluboka jsem se nadechla. Nikdo z nás neměl moc času, tak proč to prodlužovat.

,,Slíbila jsem, že se nepřidám na stranu svého bratra a přítele," pronesla jsem a zvedla pohled ke královi Wakandy.

,,Ale neslíbila jsem na jakou stranu se přidám. Netýká se mě podepisování sokovijské smlouvy, ale týká se mě bezpečnost vaše i lidí okolo. Možná se vám to zdá absurdní, ale opravdu jsem poslední dva roky nestrávila v přestrojení v Evropě jen proto, abyste se tady teď porvali, narušili národní bezpečnost a ohrozili tak své přátele," začala jsem svůj proslov. V očích mi byl jistě vidět vztek a zklamání, které jsem vůči Tonymu i Stevovi chovala.

,,Je jasné, že si dáváte vinu za životy, které jste nemohli zachránit," pohlédla jsem letmo na Wandu.
,,ale někdy je důležité a potřebné obětovat kousek sebe, či kousek někoho jiného, aby ti ostatní mohli žít šťastně a bezpečně. Chci říct, že vždy budou lidé, kteří kvůli našim skutkům zemřou, ale naopak budou i lidé, kteří budou moct žít a budou nám vděční.
Jistě, musíme nést zodpovědnost za naše činy, ale někdy jim nejde předcházet."

,,Juliet, je hezké, že se snažíš, ale bude lepší, když to všichni podepíšou a nebude na to potřeba armáda Americká i Německá," řekl Stark se svým ironickým přízvukem.

,,Tak jinak," odfrkla jsem si a přišla k němu blíže takže jsem mu teď koukala vzpříma do očí.

,,Na to, že ti říkají génius, jsi v tomhle ohledu neuvěřitelně sobeckej a tupej, Anthony Edwarde Starku," sykla jsem a vrazila mu facku, po které tam měl otisk ještě následující týden.
,,Tak to bolelo," uznal Tony a nebylo jasné jestli ho více zasáhla rána nebo má slova.

Pak jsem se otočila na podpatku a přešla ke Stevovi, který se usmíval jak měsíček na hnoji.

,,Moc se nesměj, dostaneš taky," šeptla jsem k němu a taky mu jedna přiletěla, a také se mu na tváři začal vyjímat otisk a zůstal tam hezkých pár dnů.

,,To máš za to, že jsi tak tvrdohlavý, co se dobrosrdenství a cti týče."

,,Máš tu ruku kovovou?!" vyjekl Stark a mnul si čelist. Ohlédla jsem se na něj a ustoupila od Steva.
,,To je další věc," přikývla jsem a sklonila pohled k mé zakryté ruce.

Stáhla jsem si koženou rukavici a následovala ji i kožená bunda, kterou jsem si sundala z ramen a odhodila ji na zem. Pravou ruku jsem zvedla nad hlavu, tak aby všichni viděli.
V některých tvářích se značil údiv, v jiných strach.

,,Nechci být neomalená, ale tohle je vaše vina. Tohle je ten kousek, který jsem kvůli vám musela obětovat." Zahýbala jsem prsty, kovové plíšky se zlatě zaleskly, a následně jsem ruku stáhla zpět a spustila podél těla.

,,Takže jestli se dál chcete prát jako malý děcka, budiž, ale nakonec takhle skončíme všichni."

Sebrala jsem svou koženou bundu ze země a pomalými kroky se vydala do letištní budovy, která byla obklíčená vládními vozidly.

,,Jo a ještě něco," otočila jsem se na Tonyho a Steva než jsem dočista zmizela.

,,Na jakou stranu si myslíte, že by se postavila Jenifer? Na stranu otce nebo životní lásky?"

A tak jsem se vytratila z příběhu.

Jubilejní kapitola, jubilejní zakončení!