Slush- |Avengers|

39. Dvě strany jedné mince

,,Ty se k němu už nepřiblížíš!" vykřikl Sam a ukázal prstem na Buckyho připoutaného s kovovou rukou ve svěrači v jednom starém skladu, kde jsme to teď s trochou nadsázky považovali za útočiště.

Objala jsem se rukama kolem trupu a zabalila se tak do kožené bundy, pohled upřený ke špičkám bot. Popotáhla jsem a utřela si nos do kožené rukavice.
,,Chováš se jako táta nějaký puberťačky," odfrkla jsem si.
,,Ty se chováš jako puberťačka!"

Steve stál opodál a pohled raději upíral do země. Tak od něj se mi asi pomoci nedostane. Bucky zmateně a nehnutě seděl a očima těkal po prostoru, kde jsme se nacházeli.

,,Jo?" zašeptala jsem ukřivděně a pohlédla do Samových černých zorniček.
,,Zabouchla ses do psychicky labilního magora, který se tě několikrát pokusil zabít! Nic proti," podíval se po Stevovi a Buckym.
,,V pohodě," mávnul Steve ještě rozpačitěji.

,,Ty zase spíš s tou bílou fialovlasou agentkou a já ti do toho taky nekecám!" zaječela jsem na něj už zcela vytočeně, kdy všechny moje dlouho zadržované pocity začaly vyplouvat na povrch a pohár trpělivosti se životem začal přetékat.

,,Ještě jsme spolu nespali!" bránil se.
,,My taky ne! Co ti je vůbec do toho? Už mi není patnáct abych tě měla pořád za zadkem!"
,,Ale chováš se na patnáct!" zase vytáhnul zmíňku o mém mentálním věku.
,,Opravdu?" uchechtla jsem se.
,,Chceš vidět, co taková patnáctka dovede?" ušklíbla jsem se a vydala se za Jamesem.

,,Už ani krok Juliet Hazel Wilson! Já tě varuju!" vyhrožoval. Ani jsem se neotočila a už jsem stanula před Buckym, který měl zmatek ve všem, co se dělo kolem. Jeho modrošedé oči těkaly po mém obličeje, jakoby se snažily najít jakýkoli záchytný bod, který by mu pomohl se rozpomenout.
Dva roky práce jsou během deseti slov zase úplně bezcenné.

Usmála jsem se na něj a i přes vědomí, že opět riskuju svůj přísun vzduchu nebo cokoli jiného, jsem ho vzala za dlouho neholenou tvář a přitiskla své rty na ty jeho.

Popravdě, nikdy bych nevěřila, že se budu se Zimním vojákem tak vášnivě líbat a navíc ještě před Stevem a Samem. No, asi si každý dokáže představit absurditu této situace.

Z prvu byl Bucky nadmíru překvapený, pak mu hlavou jistě proběhla myšlenka začít se vzpouzet, ale nakonec povolil a mírumilovně se do polibku usmál. Palcem jsem ho hladila po líčku a užívala si tu chvilku i přes její bizarní předehru. Bucky si to jistě užíval také, ale Steve ani Sam nevypadali moc nadšeně.

Odtáhla jsem se a šťastně se usmála na tvář, která už nebyla ta bez výrazu a se smrtelným pohledem. V očích byla vidět radost a živé jiskřičky. Skenoval můj obličej a jeho úsměv se rozšiřoval.

,,Ahoj," zašeptal.
,,Ahoj," zasmála jsem se, přejela mu palce přes rty a ještě jednou ho políbila. Nakonec jsem se s výtězným úsměvem otočila na Samuela.

,,Tohle dokáže patnáctka," upozornila jsem ho a poté se otočila na Steva.
,,Steve, prosím pusť ho, já jdu sehnat posily," prohodila jsem a z kapsy džínů vytáhla starý tlačítkový telefon.

Vydala se s telefonem v ruce ven na signál. Sice to byla jedna z nejnebezpečnějších věcí, které jsem mohla udělat, ale už jsem byla pronásledována SHIELDem, Hydrou, Kapitánem Amerikou a Falconem, vládou a teď po nás určitě jde ještě Iron man, takže těch chyb už jsem udělala spousty a pořád žiju!

,,K čemu posily?" zeptal se Sam.
,,Tony už určitě dělá to samé. Znám ho lépe a déle než vy dva. Nevím jestli si to uvědomuješ, ale tohle je to čeho se všichni báli. Tohle je občanská válka mezi Avengers, Same," řekla jsem vážně a o sekundu později už vytáčela Clinta.

Chvíli to zvonilo, a pak se mi ve sluchátku ozvalo:
,,Ahoj Juliet, tady Laura, co potřebuješ?"

,,Ahoj Lauro, zavolala bys mi prosím Clinta?" pronesla jsem naléhavě.

,,Hned to bude," odpověděl příjemný ženský hlas.

,,Juliet? Co potřebuješ, ale jestli je to něco se SHIELDem nebo Avengers, tak do toho nejdu," řekl s náznakem úsměvu mužský hlas.

,,Jde o Avengers," vydechla jsem.
,,Řekněme, že-"
,,Se Cap se Starkem pohádali." dodal Clint.

,,A aby toho nebylo málo-"
,,Zapletla se do toho vláda."
,,Ano," vydechla jsem.
,,Chápu, že se ti do toho nechce, ale jsi jeden z mála, který bude stát na straně Kapitána. A taky zcela chápu, že budeš muset stát proti přátelům, ale to my všichni. I tak tě prosím, protože-"

,,Jde ti o toho vojáka, že jo?" uchechtl se.

,,Prosím, prosím, Clintíku," zaúpěla jsem do telefonu, ignorujíc jeho poznámku.
,,Stejně mě ten důchod už omrzel," poznamenal.
,,Skvěle!" zaradovala jsem se.
,,A když už budeš na cestě do Berlína, vezmi s sebou i Wandu, má domácí vězení."
,,Počkat! Juliet-"
,,Díky moc, uvidíme se pak. Ahoj," rychle jsem zavěsila, než se z toho stihl vykroutit.

,,Věděl bych ještě o jednom cvokovi, který by se připojil," ozval se Sam.
,,Myslíš toho broučka, který ti nakopal zadek?" uchechtla jsem se.
,,Jo přesně toho."
,,Tak se předveď Falcone."
Hodila jsem po něm mobilem a vydala se zpět za supervojáčkama.
—————

Sokovijská smlouva. Už jsem se těšila z pohodového láskyplného života, když se objevila tahle proklatá věc. A zase ten život převrátila o sto osmdesát stupňů. Teď mám ale tíživý pocit, že nebudu schopna si ho obrátit zase pevně na nohy a hlavou vzhůru.

Zemo. Proklatá lidská nenávist! Jak já jsem na tuhle emoci háklivá! Nezbývá mi jen říct, že Bůh tvoříc člověka, předcenil svoje schopnosti.

,,Juliet," drcnul do mě Sam.
,,Nech mě," odbyla jsem ho a víc se schoulila k okénku u auta, které Steve považoval za nenápadné.
,,Tohle bys měla vidět," ujistil mě.
S otráveným pohledem jsem se naklonila k předním sedačkám a pohlédla z čelního skla na protější scenérii.

Steve se o něčem bavil s tou blonďatou Sharon.
,,A já doufala, že už ji nikdy nepotkám," zamumlala jsem a zabořila si hlavu do opěradla kožené sedačky.
,,Co proti ní máš? Neříkej, že žárlí-"
,,Samueli. Buď zticha!" praštila jsem ho a zase se obrátila k dvojici u černého auta. Bohužel v tu nejmíň vhodnou chvíli.

Sam vypadal, že má sto chutí připravovat svatbu a Bucky se usmíval z radosti svého přítele. Nechci být zlá, víme co jsem před chvílí říkala o nenávisti, ale Steve!
Cožpak jsi zapomněl na tu usměvavou malinkou agentku s dlouhými,tmavými vlasy a krásnýma,velkýma,čokoládovýma očima, které upírala jen na tebe a její myšlenky odbíhaly jen a jen za tebou? Tu, které jsi věnoval stříbrný prstýnek s modrým kamínkem, který jsi kdysi dávno chtěl věnovat i své první lásce?
A tohle všechno bys vyměnil pro tuhle...?

To všechno Steve vyčetl z mého pohledu, když se k nám otočil. Zrudl studem a rychle se vrátil do auta. Neudržela jsem se a poprvé v historii své doktorské praxe začala pacienta nehezkými slovy poučovat:
,,Co to doprdele bylo?! Spadla ti kostka ledu na hlavu?!"

Kapitán raději, ani nic nenamítal. Zabořil se do své sedačky a tiše při zpytování svědomí jsme se rozjeli na letiště, kde jsme se potřebovali dostat do letadla, které by nás odneslo za Zemem. Momentálně největším nepřítelem.

Takže, tady máte ještě jednu vy moji milovaní čtenáři! Chtěla bych vás poprosit o názor nebo pocit, kterým na vás působí Juliet, případně proč? Máte ji rádi nebo byste jí nejraději vyškrábali oči? Předem moc děkuji za veškerou zpětnou vazbu.
Zdraví Kilikic