Slush- |Avengers|

20. Ten kovoruký Rus

,,Jako za starých časů?" ušklíbla jsem se směrem k Samovi.
,,Ale žádný umírání," pokáral mě se smíchem.
,,To se nezaručuje," zamumlala jsem a nasedla do svého kokpitu. Nandala jsem si sluchátka, kartu jsem si bezpečně uložila do náprsní kapsy ve vestě a nastartovala motory.
,,Hodně štěstí!" zamávala jsem zbylé pětici a s dostatečnou rozjezdovou dráhou vyletěla z našeho exilu.

Úkol byl jasný: vyměnit karty a nenechat se zajmout či zabít. Sice tady stále byla ta naše malá komplikace-sovětský vojáček s kovovou ručičkou, ale o toho se pravděpodobně postará Steve a udělá všechno proto abychom se vzájemně nezabili.

,,Slyšíme se?" ozval se mi ve sluchátkách hlas Nicka Furyho.
,,Ano, pane," odpověděla jsem a pohledem zkontrolovala spotřebu letounu.
,,Zasíláme přesné souřadnice Hellicarieru," oznámil.
,,Mám je," pronesla jsem, když se mi na displeji, který ukazoval trasu letu, objevily souřadnice a hned se mi přepočítala i trasa.
,,Hlaste se až budete přistávat, buďte na příjmu, konec," řekl a já automaticky odpověděla:
,,Rozumím a končím."
———

,,Chystám se k přistání, vyčkávám k povolení," oznámila jsem do komunikátoru a pomalu se chystala přistát na jednom z Hellicarierů, kde jsem měla vyměnit zaměřovací modul za ten náš. Přede mnou se již začala rýsovat budova velení SHIELDu/Hydry.

Letěla jsem nad vodní plochou, která obklopovala z části Triskelion, když se najednou z vody začaly vynořovat obrovské létající plošiny a pravděpodobně začaly ihned zaměřovat cíle.
,,Co se děje? Měli jsme ještě dost času do vypuštění?!" vyjekla jsem do sluchátka.

,,Jakmile zjistili, že jsme tady, udělili rozkaz o vypuštění," odpověděla mi Lewisová.
,,Povolení uděleno, můžeš přistát," dodala ve sluchátku Hillová, což znamenalo, že jsou již v řídící místnosti na Triskelionu.
,,Dobře, přistávám," zamumlala jsem a pomalu stlačila ovládací páku směrem k plošinám.

Hladce jsem přistála a co nejnenápadněji se pokusila 'zaparkovat'.

,,Hele, jak poznáme ty dobrý od špatnejch?" slyšela jsem v komunikátoru Falcona. Ano, už jsme mu stihli dát přezdívku.
,,Ti špatní po nás budou pálit," odvětil Kapitán.
,,Jsem na plošině," obeznámila jsem Steva a Sama.
,,Dobře, víte co máte dělat," zareagoval Kapitán.
,,Jistě."

Přes vestu jsem si přetáhla bílý doktorský plášť a jakoby nic, jsem opustila letoun a vydala se do řídícího centra se zaměřováním.
,,Kolik máme času?" zašeptala jsem do sluchátka.
,,Asi deset minut," dostalo se mi odpovědi od agentky.

,,Dobré odpoledne," pokývala jsem hlavou na právě procházejícího agenta.
,,Doktorko Wilson," oplatil mi mile a dál pokračoval v cestě.
,,To bylo dobrý," uchechtl se Sam.
,,Když mi bylo deset, chodila jsem do divadelního kroužku," odsekla jsem tiše.

,,Kapitáne, už jsem objevil ty špatný!"
,,Jseš v pohodě?" zeptala jsem se potichounku, neboť kolem právě procházel jeden voják.
,,Zatím žiju," ujistil mě.

S oddychem jsem vyběhla několik schodů a tak se dostala dovnitř té lítající zbraně. Jádro s modulem, však ještě nebylo ani zdaleka na dosah ruky.
,,Juliet, stav?" zazvonil mi v uších hlas agentky Lewis.
,,Jsem na cestě."

,,Doktorko Wilson, co tady děláte?" vyvedl mě z míry hlas, který se za mnou ozval.
,,Eh...poslal mě sem Pierce, abych zkontrolovala stav vojáků a agentů a připravila se ke startu," otočila jsem se s malým úsměvem na agenta, který mě zde přistihl. Byl to člen týmu Insight, ale neměla jsem ani ponětí, jak se jmenuje.
,,Oh, jistě," zarazil se, ale nechal to být. Už byl pomalu na odchodu, když mi v komunikátoru zašumnělo(celkem hlasitě) Samova nadávka: ,,Sakra!"