Poznamenán osudem (Sterek Cz)

27. V jiném světě

Zasněžená krajina již všem dávala najevo, že zima je tady v plné síle.
Zbývalo pět dní do oslavy následníka trůnu a to znamenalo, že se musejí vydat na cestu.
Peter byl s výsledky Stilese spokojený. Naučil ho všemu, co by měl u dvora umět. Deaton mu pomohl s jeho dračí krví a s jeho očima, které teď měli barvu oříšků. Byly to dlouhé hodiny, kdy se hnědovlásek musel naučit soustředit na svou mysl a dračí krev, která mu kolovala žilami.
Teď už to jen zbývalo na něm. A Stiles to moc dobře ví. Ví, že teď je vše jen v jeho rukou. Musí se snažit být ve všem perfektní. Jestli udělá chybu, skončí. Skončí vše, o co celou dlouhou dobu usiloval.

„Je vše přichystáno?" křikne Peter na Thea, který právě donesl poslední zavazadlo.

„Ano, pane." odpoví a raději znovu zkontroluje všechny věci, schované v kočáře. Nemůže uvěřit, že šlechta potřebuje k sedmi dnům tolik věcí. Vždyť mají jeden celý kočár jen pro zavazadla.

„Dobře. Kde je Stiles?" zeptá se panovník přicházející Allison, která má úsměv od ucha k uchu. V nepochopení zvedne jedno ze svých hustých obočí. Zakroutí nad tím hlavou a rozejde se ke kočímu, kterému poví všechny důležité informace. Sejde se u něj ještě jedna postarší dáma, které svěřil dohled nad jeho zámkem. Věří ji. Zná ji už dlouhá léta. Pomohla mu, když byl za nespravedlivost vyhnán a nebyla jediná, kdo mu tenkrát pomohl.

„Páni."

Tohle ohromené vydechnutí od Thea upoutá panovníkovu pozornost. Otočí se směrem, kde si pamatoval, že Theo stál a jakmile uvidí přicházejícího hnědovláska, ihned mu je jasné, proč je Theo tak unesený. Mladík vypadal naprosto úžasně. Bílá košile, na ní tmavě modrá vestička se zlatými knoflíčky a s malými zlatými řetízky. Stejně barevné kalhoty a na vestičce bleděmodré sako, které bylo k vůli chladnému počasí, ještě zakryto hřejivým bílým pláštěm. V ruce dlouhá černá hůl, kde se na jednom konci vyjímá stříbrná hlava lišky, zakulacená tak, aby v ruce nijak netlačila. Nikdo by nepoznal, že ještě před pár týdny byl tento hnědovlasý mladík, jen pouliční špína, na kterou si každý plivnul.

Stiles znervózní, když na sobě ucítí všechny pohledy osob, které se před zámkem nachází. To vypadá tak hrozně? Vždyť mu Allison snad stokrát řekla, že mu to nesmírně sluší a on jí uvěřil. Ale teď? Vždyť na sobě cítí snad i pohledy sloužících, kteří se na něj dívají z okna zámku.
Ladným krokem přijde až k černému kočáru, který je má za chvíli odvést na místo, kde se má všechno odehrát.

„Myslím, že to máš v kapse." Mrkne na něj Peter a v jeho hlase je slyšet hrdost. Hrdost na sebe samotného, že dokázal drzého kluka, změnit na skoro ukázkového prince.

„Byl bych radši v tričku a ve volných kalhotách." ušklíbne se Stiles a Peterovi zmizí úsměv z tváře.

„Tak na to můžeš nyní zapomenout." řekne vážně panovník a v duchu se baví nad mladíkem, který se v drahém oblečení pořád ošívá. „Jestli máš vše, tak bych vyrazil. Čeká nás dlouhá cesta." vysvětlí situaci Peter a Stiles jen přikývne.

Oba nastoupí do kočáru, který se z nepříjemným cuknutím rozjede. Čeká je náročná cesta.

***

Město, které neslo stejné jméno jako hrad, který se tyčil nad lesy kousek od něj, se začalo zahalovat do večerního šera. Obyvatelé tohoto města si poklidně dokupovali potřebné věci od kupců, a nebo jen tak mluvili se svými přáteli. Užívali si dalšího klidného, bohužel již chladného, večera.
Najednou je však upoutá klapot kopyt a chrastění kol o kamennou zem. Dva černé honosné kočáry taženy dvěma páry fríských koní, právě vjížděl do nitra města. Na každé straně kočáru se nacházel stříbrný erb, ve kterém se nacházela hlava vyjícího vlka, která značila jediné. Projíždějící příbuzenstvo z královské rodiny. Jen ona měla tak nádherný, až někdy děsivě vypadající erb. Nikdo z nich nemohl odtrhnout zrak.