Poznamenán osudem (Sterek Cz)

30. Kouzelná noc

Princ ukázal Stilesovi snad celé království, které i přes všechnu zasněženou krajinu bylo nádherné. Ukázal mu jeho nejoblíbenější místo, čímž byly stáje. Vonělo to tam typickou vůní koní a slámou. Hnědovlásek se pozdravil s Wintem, který mu, jako pozdrav na oplátku, oslintal huňatou kapuci na kabátě.
Princ ho provedl i podhradím, kde se po ulicích procházeli poddaní. S úsměvem se jim vždy uklonili a zdvořile je pozdravili. Všichni vypadali tak šťastní a Stiles si přál, aby odpoledne nikdy neskončilo. Připadal si neskutečně volný a s princem po boku i šťastný. Cítil však někde hluboko uvnitř, že všechny úsměvy nebo letmé doteky od prince si nezaslouží. Tajil před Derekem něco, co mu svíralo srdce. 

„Pojď ukážu ti ještě poslední místo." Usměje se široce Derek na hnědovláska a chytne jej za ruku. Za dnešek již po několikáté.

„Pane, já si myslím, že by jsme se měli již vrátit do hradu. Už se dávno setmělo a mohl..." Stilesova starostlivá upomínka je přerušena prstem na jeho ústech. 

„Pššš... Nemusíš se bát. Když si se mnou žádný problém mít nebudeme. Ani já, ani ty. A přestaň mi už konečně vykat." 

„Ale... ale to by nebylo správné, vždyť jste budoucí kr..."

Derek hnědovláskovo zběsilé odporování přeruší polibkem, který dokonale splní svůj účel. Jejich rty se jen pár vteřin o sebe otírají. Princ si tiskne k sobě útlé tělo mladšího a užívá si jeho blízkost.

Stilesovi srdce silně tluče do hrudi a při každém dalším polibku se roztluče ještě víc. Zapomíná na všechny obavy a nechává se polapit jen příjemnou chvílí. Ruce zaplete do černých vlasů staršího a za zátylek si jej přitáhne blíž.

Princ však stále myslí na to, co chce hnědovláskovi ukázat a tak se pomalu s polibku odtáhne. „Teď, když ses už uklidnil, bych tě konečně zavedl na poslední místo. Pojď." Usměje se a vezme Stilese znovu za ruku. 

Stiles již neodporuje a omámen stále předešlou chvílí, následuje prince. Tma, která již padla na krajinu i na svět zdejšího království, způsobila že se okolo kamenité cestičky u hradu, rozsvítili malé pochodně, které vrhaly malé, ale dostačující světlo.
Stiles se ztraceně rozhlíží okolo sebe a snaží se rozpoznat, kde se to právě nachází. Lekne se, když málem narazí do černovlasého prince.

„Tak jsme tady." 

„To mě chceš zavřít do kopky a mučit mě?" ušklíbne se Stiles, když se podívá na staré dveře, na kterých se sem tam objeví i nějaká pavučina.

„Představa je to lákavá, ale ne. Chci ti ukázat další místo, kde se cítím lépe než doma." odpoví naprosto upřímně Derek a s nepatrným zaskřípáním otevře dveře. 

Stiles nejistě vejde, ale když uvidí krásu rozkvetlých květin, která se za dveřmi nachází, všechny obavy ho přejdou. Němě zůstane obdivovat krásu všemožných druhů květin i rostlin. Rozhlížejíc se okolo sebe sejde pár schodů a ocitne se na kamenité cestě skleníku. 

„Líbí?" vyruší jej z obdivování princův hlas. 

„Je to překrásné." vydechne a otočí se na usmívajícího Dereka. „Jak je to možné?" položí otázku, která mu nyní koluje hlavou. 

„Má matka chtěla, aby jí krása květin i v zimě připomínala, jak je naše země nádherná, a tak si nechala dovést ze sousedních zemí květiny, které u nás nerostou. Ovšem po smrti mého otce sem již nikdy nevkročila a zapomněla na krásu i na city. Stále, ale věřím, že dokáže milovat a nezapomněla." Derekovi se o tom špatně mluvilo. Jeho věty byli plné bolesti a Stiles to ví.