Poznamenán osudem (Sterek Cz)

20. Nelehký úkol

Temný pokoj, protne ostré denní světlo a zazáří přímo Stilesovi do tváře. Obličej se mu skřiví do nespokojené grymasy, kterou následuje otrávené zamručení.

„Dobré ráno ospalče." uvítá ho hlas mladé hnědovlásky, která se neskutečně baví nad pohledem trpícího kamaráda, který se snaží schovat před světlem.

„Allison, zbláznila ses?" zaskuhrá Stiles, který by svou kamarádku nejraději uškrtil.

„Já ne, ale ty asi jo." odpoví Allison a skočí na měkkou postel, kde by se měl také někde nacházet její kamarád.

Hnědovlásek odkryje kousek peřiny ze svého obličeje. Když, ale spatří naštvaný výraz své kamarádky, má chuť se zpátky zahrabat do měkké pokrývky. Nechápe co zase udělal?
„Tak o co jde?" zeptá se otráveně. Je připravený nést jakékoliv následky, které nastanou.

„Jseš vůbec normální? Vypaříš se ze zámku na bůhví jak dlouho a ani mi nic neřekneš?" vyhrkne hnědovláska, která při svém monologu máchá rozhořčeně rukama. 

Stiles v duchu zaúpí. Jak na tohle mohl zapomenout. „Promiň nějak mi to nedošlo." omluví se a pohlédne na Allison štěněčíma očima. Doufajíc, že to na ni zabere.

To však na hnědovlásku neplatí. „Nějak ti to nedošlo? Víš jaký jsem mohla mít problém?" vyhrkne naštvaně a překříží si ruce na prsou.

„Já se opravdu omlouvám All." znovu se omluví Stiles a zadívá se na svou kamarádku, která má v očích vepsaný čirý hněv.

„No dobře." smíří se s chabou omluvou Allison. Na tváři se jí však objeví potutelny úsměv a hnědovlásek už ví, že se za ním něco skrývá.
„No tak už povídej." nedočkavě zaskuhrá a poposedne si k svému kamarádovi blíž.

„Cože?" nechápavě pozvedne Stiles obočí a lépe se posadí na posteli.

„Jen nedělej. Moc dobře vím, že jsi byl včera venku s princem."

Stiles sklopí svůj pohled na ruce. Nechce totiž, aby Allison viděla jeho červené tváře. A co jí má vůbec říct?

„No tak povídej." naléhá na svého kamaráda hnědovláska, který se snaží chabě zakrýt ruměnec ve tváři.

„No.... Prostě jsme se byli projet na koni a vzal mě na jedno moc hezké místo." vychrlí rychle ze sebe, doufajíc, že se ho Allison nebude už na nic ptát. Když ale zvedne svůj pohled, naprosto je mu jasné, že chce dívka vědět víc.

„A? Neříkej mi, že je to vše." dloubne prstem hnědovláska do Stilese a netrpělivě čeká na další vyprávění.

Stiles tedy s povzdechem rezignuje a svůj pohled raději znovu zaměří na své ruce, které zaměstnává tím, že žmoulá v prstech prostěradlo.
„Možná, že se něco stalo." řekne jak nejrychleji to jde.

Pokojem se ihned roznese dívčí pískot a hnědovlasý mladík je uvězněn v pevném objetí.

„Já jsem tak neskutečně ráda. Asi mi neřekneš co se přesně stalo, co?" zeptá se s kapkou naděje v hlase Allison, ale když se jí dostane jen stydlivé zakroucení hlavy, kapka se vypaří. „Nevadí, alespoň jsem to zkusila." Mávne nad tím rukou a znovu uvězní kamaráda ve svém objetí.

„All, nevíš, kde je teď?" otáže se Stiles, když je konečně propuštěn z pevného stisku. 

„Je mi to líto Sti, ale tady už není. Brzo ráno musel odjet zpět na svůj zámek." 

Tak tohle nečekal. Je to, jako by ho někdo znovu polil studenou vodou, kterou se umývali psi a on nebyl schopný jediného slova. Přesně tak ztuhlý a beznadějný se cítil. Proč byl znovu tak naivní a uvěřil šlechtě, která mu znovu připomněla, že nestojí ani za to, aby mu byla povězena upřímná slova.
Nevědomky si sáhl na rty, které byly ještě včera večer laskány od prince.