Poznamenán osudem (Sterek Cz)

33. Královský slib

Stiles měl teď jen jednu myšlenku v hlavě. Co nejrychleji zmizet. Otočí se rychle na patě a už se protláčí mezi davy lidí, kteří čekají jen na jeden pouhý okamžik. Když do nich nechtěně žduchne obdarují ho nepěkným pohledem a ještě nehezčími slovy. Toho ho ale vůbec nezajímá. Chce se odtud, co nejrychleji vytratit.
Už vidí východ ze sálu a srdce mu radostí poskočí, ale jeho plány jsou zmařeny v moment, kdy jej chytí dvě pevné ruce a cestu mu zastoupí muž, který je až příliš podobný jeho Derekovi.

„Kam si jako myslíš, že jdeš?" vychrlí na něj naštvaně starší muž a stisk na hnědovláskových pažích zesílí.

„Vás to nemusí zajímat! A okamžitě mě pusťte." Stiles sebou prudce trhne, ale ze sevření se bohužel nevymaní.

„Co si to dovoluješ! Ty se teď hezky rychle otočíš a budeš čekat na Derekovo vyzvání k tanci. Jinak si mě nepřej!"

Jedním prudkým trhnutím je Stiles otočen. „Okamžitě mě pusťte!" Stiles znova sebou trhne, doufajíc, že ze sevření dostane. Bohužel to ještě více ze sílí.

„Tak hele. Buď budeš poslouchat, a nebo se tvému princi stane něco moc nemilého." zašeptá mu výhružně do ucha Peter. 

Stilesovi přejede mráz po těle. Ztuhne a těžce polkne slinu, která mu uvízla v krku. Ještě chvíli se dívá do hněvem zaplavených očí a po té se otočí a se svěšenou hlavou odejde zpět na své místo. Cítí, jak jde starší za ním a jak mu téměř dýchá na krk.

„Utište se prosím!" zazní po sálu královnin hlas. „Nyní přijde onen okamžik, na který jsme všichni tak netrpělivě čekali. Princ tohoto království a můj nejdražší syn, si nyní zatančí se svou budoucí nevěstou, se kterou zpečetí svou žádost o ruku, královským waltzem." 

Jen nepatrné šuškání, netrpělivé přešlapování z nohy na nohu a hluboká dýchání z očekávaného okamžiku, kdy se princ vydává po schodech směrem k parketu, je slyšet po sále. 
Derek se zastaví uprostřed tanečního parketu a chvíli se okolo sebe rozhlíží. Všichni netrpělivě čekají na to, až se princ rozejde ke své budoucí nevěstě, která pro Stilesovu smůlu, stojí kousek vedle něj. 

Těžce polkne, když se Derek konečně odhodlá ke kroku a rozejde se přesně směrem, kde stojí on i princezna Erika. 
Najednou by se ticho v sálu dalo snad i krájet. 

Místo, ale očekávaného okamžiku, kdy jej Derek vyzve k tanci se jeho směr stočí k princezně Erice. Neví jestli má cítit úlevu a nebo smutek. Pichlavý pocit na hrudi mu, ale pomůže v rozhodování. 
Úsměv na tváři blonďaté dívky se nedá ani popsat, když ji princ chytne jemně za ruku.

„Drahá princezno Eriko, prosím slib mi, že mi odpustíš to, co nyní učiním. V hloubi srdce tě mám rád, ale ne jako svou budoucí choď. Mé srdce patří někomu jinému. Někomu kdo si jej získal již první den, co jsem onu osobu uviděl. Prosím odpusť mi." 

Sálem se ozvou ohlušující nádechy šokujících přítomných a na tváři princezny se objeví zprvu smutný a lehce naštvaný výraz, který ale ve vteřině zmizí a nahradí jej přívětivý a malý úsměv, který má schovat princezniny slzy tvořící se v modrých očích. 

„Odpouštím Vám můj princi. Doufám, že budete se svou pravou láskou šťastný." odpoví s upřímným úsměvem na tváři princezna a ukloní se před princem.

„Děkuji." Derek blondýnce políbí jemně ručku a konečně se obrátí ke svému vyvolenému. 

Stiles znovu těžce polkne a zpocené dlaně zatne v pěst. 

„Stilesi, již v prvním okamžiku, když jsem tě uviděl, jak stojíš ve stáji u Winta, jsem věděl, že nejsi jen tak někdo. Byl jsi drzí, stydlivý a hlavně jsi měl bral takového jaký jsem. Když jsem tě začal poznávat, začal jsem cítit něco, čeho jsem se zprvu bál. Nakonec to však přišlo samo a já se už dál nemohl bránit. Zamiloval jsem se do tebe celým svým srdce. Proto tě teď před vším lidem zvu ke královskému tanci." Derek nastaví svou velkou ruku a čeká.