Poznamenán osudem (Sterek Cz)

32. Smím prosit

Jak Peter řekl, tak se i stalo. Stilesovi před plesem donesla služebná nádherný bílý oblek. Bílé kalhoty i zlatavá látka košile byli z toho nejjemnějšího saténu a bílé sako jen podtrhovalo královskou vznešenost. Vše vypadalo naprosto perfektně, ale Stiles se necítil vůbec dobře. Byl nervózní a žaludek mu každou vteřinou udělal kotrmelec. Díval se na sebe do zrcadla jako na největší zrůdnost na světě. Ani nádherné oblečení nedokázalo překrýt hnusný pocit zrady.

„Můžeme?" Objeví se ve dveřích Peter a hnědovlásek i v odrazu zrcadla spatřil jeho nechutný úšklebek. Raději jen přikývne a vydá se i se starším šlechticem po boku, přímo do hlavního sálu hradu, kde se koná dnešní ples. Kroky, které vydávají jeho boty, se odráží od chladných stěn a rvou mu uši. Praskající oheň od zapálených pochodní mu způsobuje nepříjemné bolesti ve spáncích. Ani ve snu by si nemohl představit, že by měl jít v tomhle stavu na ples. Srdce mu bolestně bije do hrudi při dalším kroku, který ho víc a víc přibližuje k oné místnosti. Bože, jak on by se teď nejraději rozutekl daleko pryč, od všech těchhle slizkých lidí, kteří myslí jen na slávu a bohatství. K vůli tomuto, dokáží zradí i svou vlastní rodinu. 

Do uší se mu dostanou první tóny hudby, která se nese od tanečního sálu, kde se vše koná. Ví, že tam již brzy budou a on nemůže zabránit nepříjemnému knedlíku, který se mu začal tvořit v krku. Jakmile stane v obrovském východu do sálu, všechny vnitřnosti se mu stáhnou. Ohlášením jména panovníka, který stojí vedle něj a jeho jména, se všechny pohledy přítomných, stočí na ně. 

„Uvolni se a hlavně se mile usmívej. Chceš přece, aby vše dobře dopadl, ne?" šeptne mu potichu Peter, který vypadá jakoby si spíše všechnu pozornost náramně užíval. 

Jen na malý moment Stiles zavře své oříškové oči, a když je otevře, na tváři má přívětivý úsměv, který mu tvoří roztomilé ďolíčky, u kterých se mnoha přítomných princezen pozastavilo a vzalo jim to na chvíli dech. Koutkem oka může zahlédnou celou královskou rodinu, která své místo zaujala u trůnu, a taktéž mají na něm své oči. Cítí na sobě však nejvíce jedny. A to ty, které patří princi tohoto království.

Společně s Peterem se pomalým krokem rozejde do středu všeho dění. Ples byl teprve na začátku, ale i přesto tu zde již byl docela velký ruch. K uším mu dolehly zmatené otázky královských rodin, které se ptali ostatních jen na jedno. Kdo vlastně je tento záhadný mladí? A jak je možné že ho neznají?
Při každé otázce se jen ušklíbne a již trochu uvolněně pokračuje ve své cestě. Bohužel jeho uvolněnost vyprchá stejně rychle, jako přišla, když stane před celou královskou rodinou.
Nevnímá ani jak jej Peter představí, jeho oči se celou dobu vpíjí jen do zelených smaragdů.

Z bloumání jej vytrhne až hlas samotné královny, která si hnědovláska před sebou několikrát zvláštně prohlédne. „Vítej Stilesi, doufám, že tento slavnostní večer oslavíš stejně radostně, jako my."

„Děkuji. Je mi ctí, účastnit se tohoto plesu." odpoví zdvořile a s malou úklonou a královniným pokynutím, zmizí v davu šlechticů. 

Úlevně vydechne, když se ocitne v dostatečně tichém rohu velkého sálu. Opře se o chladivý sloup a promne si obličej. Bože do čeho se to pustil. Znovu zavře na chvíli oči a zaposlouchá se do rozhovorů v sále. Tajné švitoření o tom, co dnes večer ještě nastane, tajné zasnoubení, které se nijak zvlášť neudrželo v tajnosti a rozhovory o tom, zda-li bude princ Derek dobrým králem. Nic z toho jeho uším neunikne.

„Je mi ctí vás poznat pane Stilesi. Už dlouho se šuškalo po království, koho to pan Hale ukrývá." vyruší jej s přemítání jemný hlas dívky. 

Otevře své oči a s údivem se zadívá na mladou dívku v nádherných šatech, v barvách narůžovělé perly s kaštanovými vlasy, které ji spadaly do poloviny zad a s jiskřícíma čokoládovýma očima. Neměl pochyb, že se jednalo o další princeznu.

„Omlouvám se. Asi jsem přeslechl vaše jméno." začne zdvořilou omluvu, ale opravdu si nemůže vzpomenout na tvář této dívky. 

„Oh, to ne neomlouvejte se. To já bych měla. Ani jsem se nepředstavila. Jsem princezna Hayden Romero." Usměje se nervózně princezna a Stiles pozná, že se za svou chybu velmi stydí. Její růžové tváře mu v tom velmi napověděly.

„Velmi mě těší Hayden." Oplatí jí úsměv a zdvořile princezně políbí ruku. Ta se začne ještě víc červenat a Stiles může slyšet, jak jí srdce splašeně bije do hrudi. Proto se možná rozhodne tuto trapnou situaci trochu uvolnit. „Odmítnete vyzvání k tanci?" otáže se a nemusí ani dlouho čekat na odpověď.

Nastaví svou dlaň, a když mu do ní princezna vloží svou drobnou ručku, rozejde se přímo k tanečnímu parketu. Tam již některé páry tančí na nádherný valčík a oni se tak jen přidají. I když se na Peterovém panství nikdy nedostal k vedení při tanci, šlo mu to samo. Lehce vedl princeznu Hayden při každém kroku a bylo znát, že princezna je v tanci velmi zkušená. Její kroky byly ladné a velmi lehké. Žádná zmínka po nervozitě či nejistotě. 
Valčík skončí velmi brzy a to i z důvody, že se na parket přidali v polovině samotné písně. 

Princezna Hayden zůstane jen němě stát a zadívá se na krásnou tvář mladíka. Ještě nikdy nepotkala, někoho tak na pohled hezkého. Něco jí však napovídalo, že jí někoho tento hnědovlasý mladík připomíná. Jakoby jej snad někde viděla, nebo jen zaslechla z vyprávění. Neví.

„Mohu si i já na chvíli vypůjčit vzácného hosta?" vyruší jej oba hlas samotného prince. Jeho ruka spočine samovolně na bedrech Stilese, který se výrazně napne.

Tato reakce neujde princeznině bystrému oku a jen se potutelně usměje. „Jistě vaše výsosti. Již je jen váš." Ukloní se a nechá prostor oběma mladým mužům.

Jakmile si je Stiles jistý, že je již princezna opravdu pryč, rychle se otočí na černovlasého prince, sundávajíc přitom ruku z jeho zad. „Dereku co tu..."

„Chci, aby jsi se mnou tančil královský waltz." 

Tahle jediná věta stačí, aby hnědovlásek přestal dýchat a zapomněl na ohnivý výčet princova nesprávného chování. „Cože?" vydechne nevěřícně jednu jedinou otázku.

Derek se nad roztřeseností jeho nádherného hnědovláska jen pousměje a zastrčí mu za ucho jeden neposedný pramínek spadlých vlasů. „Chci, aby jsi se mnou tančil královský waltz." zopakuje svou větu a své oči nechá splynout s oříškovýma, které se na něj dívají nevěřícně a zděšeně zároveň.

„Dereku to nejde." vydechne smutně Stiles. Ví, co tenhle tanec znamená, ale on jej nemůže přijmout. Splnil by přesně to, o co se Peter celou dobu snaží.

„Proč by to nešlo. Vím co jsi se dozvěděl a věř mi, že si princeznu Eriku nechci vzít. Miluju tebe a nic mi v tom nemůže zabránit. Ani má vlastní matka." odpoví mu s odhodlaným hlasem princ.

„Dereku já nemůžu." Stilis se zajíkne. Slzy se mu tlačí do očí. Nejen ze smutku, ale také s neskutečného dojetí.

„Ale ano můžeš. Nezáleží mi na tom, odkud jsi, nebo jaká je tvoje minulost. Zamiloval jsem se do tebe a chci tě mít na vždy po svém boku. Proto tě žádám o královský waltz, který jen potvrdí má slova. Tímto tancem tě žádám o ruku Stilesi." vyřkne konečně onu větu, na kterou čekal tak dlouho. „Prosím buď za čtvrt hodiny tady na tomto místě a já si tě vyhledám." zašeptá naléhavě princ a s jemným polibkem na hnědovláskovo čelo, se rozejde opět za svou rodinou, která již čeká jen na jeden pouhý okamžik, který má nastat za pár minut.