"Holky pojďte na večeři" ozvalo se.
"Tak pojď." Sophie se kolem mě protáhla ale přeci jen zastavila. "Leonie?" "Ano?" "Dej životu druhou šanci." "Sophie, moc dobře víš, že nedám" "Prosím" "Nemůžu" "Ale ano, jen musíš chtít. Vždyť existuje tolik možností za co žít." "Ne Sophie"
Smutně se na mě podívala, ale nakonec šla. Možná pochopila, že to semnou nemělo smysl. Seběhly jsme dolů po schodech. Michal s mámou už seděli u stolu a hlasitě si povídali. Až mě z toho křiku bolela hlava. Trvalo jim dost dlouho než si nás všimli.
"Leonie mohla by ses posadit sem?" přitom máma poklepala na židli vedle sebe. Trochu jsem zavrčela a pomalu zaskřípala mezi zuby. "Nebudeš .... mi ..... říkat ...... Leonie."
Bylo těžký Snow udržet pod uzdou. Kontrolnim pohledem se na mě podívala. Ale ona neví. Netuší jak moc mě to bolí. Ani v nejmenším si to nedokáže představit.
Sophie se usadila a po chvilce jsem udělala totéž. "Takže co začít takovou malou hrou?" Hry už teď vysloveně nesnášim. "Každej něco řeknem co máme rádi. Takže já mám rád fotbal." Jak typické. Sophie hned pokračovala. "No já mám ráda kočky." "Ja ráda čtu" Všichni se na mě otočili " A co ty Leonie?" Tak a dost.
---
Fun fackt, tuhle kapitolu upravuju pořád dokola. Takže tak jak ji teď čtete tak zítra už nebude.😂
ČTEŠ
He is Me // DOKONČENO //
Người sóiNové mĕsto, noví lidé, nová šance, možná pro někoho, ne pro Leu. Její život je už moc zkažený na to, aby se dal slepit dohromady. Dylan, budoucí alfa Craigovy smečky. Výbušný, zabijácký, agresivní, nevyvážený a přesto jako by se v ní viděl. Přesto...
