He is Me // DOKONČENO //

18.

"Leo proč? Řekni mi jeden dobrej důvod." Věděla jsem, že nebude mít problém se zvednout ,takže jsem zdrhala. Zdrhala ze školy. Zdrhala od někud kde jsem nikdy neměla být.

"Ty kokote vrať se." "Ne. Drž hubu Snow." "Otoč se teď hned!" "Ne!" Ze Snow křiku mi třeštila hlava. Jakmile jsem byla u lesa přeměnila jsem se, ale nedala Snow kontrolu. Otočila by se. Šla by se omluvit. Ale to já nechtěla. Jestli mě někdo pronásledoval mě nezajímalo. Zdrhala jsem co nejrychleji, jako kdyby mi šlo o život, až mě pálily nohy. Ikdyž ono mi tak trochu o život šlo. Trochu dost.

Jakmile se předemnou začal rýsovat náš dům, začali se moje síly zmenšovat. To co jsem urazila dnes ráno pěšky za 20 minut teď za 4. Bylo mi jasné, že bych zase měla začít trénovat.
Znovu jsem se přeměnila na člověka, kopla do dveří a běžela nahoru do svého pokoje. Se silným bouchnutím se dveře zapráskly.

"Co jsi to sakra udělala?" "Já musela." "Ne nemusela. Ty krávo běž zpátky." "Drž hubu Snow." "Leo jaks mohla? Jak jsi ho mohla zmlátit? Proč si od něj sakra utíkala? Je to naše spřízněná duše. Dochází ti to vůbec?" Neudržela jsem se. Začala jsem křičet. Pokud to tedy v myšlenkách jde. "Já musela. Tobě nedochází jak jsem zkažená. Snow on si mě nezaslouží. Nikdo si mě nezaslouží. Nemá po jeho boku být někdo kdo se řeže, kdo zdrhá před svejma problémama, ne někdo kdo ho zmlátí. Nejsem pro něj dost dobrá. Copak ty to nevidíš? To jak neustale přepínám na automat, protože se neumim ovládat. Pamatuješ si vůbec kdy jsem se naposledy zasmála? To už bude nějakej pátek, nemyslíš Snow? Víš kdy to bylo? Já ti řeknu kdy to bylo. Dýl než rok. Mě si nezaslouží nikdo. Nechci a nemám mít spřízněnou duši."

---

Hele nečetlo by se vám to líp kdybych se pokusila psát odstavce? (Říkám pokusila, protože čestina opravdu není moje silná stránka.)