Ješte jsem se nepředstavila. Jsem Lea, je mi 18. Táta se Sophie mi říkali Leonie. Můj vnitřní vlk se jmenuje Snow. Je občas celkem otravná. "Hej! Chceš připomenout kdo ti už párkrát zachránil život?" "Už jsem sticha"
No nevadí, mám čokoládový vlasy, lehký vlnky, který mi sahaj k ramenům. Jinak nejsem malá, celkem vysoká, ale rozhodně žádnej obr. Do toho mám ještě daleko. Moje oči připomínaj. No co vlastně připomínaj? Šedivou, ale takovou tu lehoučkou až pastelovou. Jako když se mráčky zlobí a naberou takovou šedivou před deštěm. (supr přirovnání já vim, dyštak fotka je nahoře).
"Tak co na to říkáš?" Opřela jsem se o rám dveří a sledovala jak Sophie byla v novym šatníku. "To je snad celej malej pokoj. Pomůžeš mi všechno oblečení pověsit? Prosím."
Ty psí očíčka. Nedokázala jsem jim odolat, ani kdybych sebevíc chtěla. Vždy mě to zahřálo u srdce ji takhle šťastně vidět. Vidět jak její oči úplně svítili. Vidět ty jiskřičky jak tančí v jejích duhovkách. "Holky pojďte na večeři" ozvalo se.
---
Dnes asi nemám moc co říct. Asi jen to, že to bude lepší. 😂 Brzo, fakt.
ČTEŠ
He is Me // DOKONČENO //
Про оборотнейNové mĕsto, noví lidé, nová šance, možná pro někoho, ne pro Leu. Její život je už moc zkažený na to, aby se dal slepit dohromady. Dylan, budoucí alfa Craigovy smečky. Výbušný, zabijácký, agresivní, nevyvážený a přesto jako by se v ní viděl. Přesto...
