Podívala jsem se nalevo. Hluboký nádech a výdech. Nechtěla jsem. Silně jsem sevřela víčka. Vzbuď se, tohle je jen zlý sen. Ale nic nepřicházelo. Žádné osvobození. Vzdala jsem to a otevřela znovu oči. "Bože" odfrkla si Snow. Tak tady teď budu muset asi rok přežít. Vystoupili jsme.
"Tady jste. Určitě jste měli velice vyčerpávající cestu." usmál se jakoby nás rád viděl. "No to určitě. Za tim hnusnym, podezřelim úsměvem určitě něco zkrývá. Třeba je to drogovej dealer." "Snow podle tebe je každej hned drogovej dealer. Nemáš něco novýho?" "Ehm, vězeň co utekl z vězení?" "No to už je lepší"
"Ano, to sice ano, blízko to úppně nebylo, ale nečekaly jsme v žádné zácpě." hned odvětila matka s úsměvem na tváři. "No holky, myslim, že byste nejdřív chtěli vidět vaše pokoje." Sophie se rozzářila. "Tak pojďte" pobýdl nás Michal. Rukou nám naznačil kam se vydat.
Sophiin pokoj byl vybaven ve světle modré a bílé. Zato můj byl v černo-bílé. Obě jsme měli skleněnou zeď s výhledem na les. Pokoje byli naštěstí hned vedle sebe.
2 věci se tomu chlapovi museli nechat. 1,Měl velkej barák a byl bohatej. Za 2,Měl vedle baráku les. Velkej les. Samozřejmě ho nevlastnil. Ale bylo to vše co jsem potřebovala. Trávila jsem v lese většinu času. Člověčí podobu zase tolik nemusim, zato vlčí miluju. Je to tak uvolňující, prohánět se nesmyslně hodiny krajinou. Zato Sophie je ve vlčí podobě málo. Jen když musí, nebo když nezvládá stres a podobně.
---
Takže druhá část. Jen by mě zajímalo, jestli chcete obrázky nebo ne? Mě to třeba vyhovuje, ale nevim co vám.
ČTEŠ
He is Me // DOKONČENO //
Hombres LoboNové mĕsto, noví lidé, nová šance, možná pro někoho, ne pro Leu. Její život je už moc zkažený na to, aby se dal slepit dohromady. Dylan, budoucí alfa Craigovy smečky. Výbušný, zabijácký, agresivní, nevyvážený a přesto jako by se v ní viděl. Přesto...
