He is Me // DOKONČENO //

35.

"Drahoušku?" "Ano?" "Dnes budeme mít hosty." "Kdy, kolik a kdo?" "V 16:00, 2 dívky a družka Dylana se sestrou" "Uuuu. Tak to bude jistě zábava."

pov. Ely
Přišly přesně. Sophie vypadala tak jak jí Tayler popisoval. Usměvavá dívka s jemnými rysy a oříškovými vlasy. Zatím co Lea je měla ostré a byla ten vážnější typ. Usadili jsme se do čajového salónku.

Matka z nich byla nadšením bez sebe. Celkově návštěvy jakéhokoli typu zbožňovala. Hlavně se Sophie si padla do oka. Otec byl spíše tichý a pozorně poslouchal, zato mamka konverzovala s lehkostí. Smály se spolu jako kdyby byli opilé. Já jsem se ujmula Lei. Moje otázky se motali jen kolem věcí, které jsem už věděla ale tak co. Není úplně ideální být hned na začátku freek. Myslím, že by z nás mohly být dobré kamarádky. Hodiny odbili tři čtvrtě.

-mind link:
"Tati schyluje se k páté." "Pravda. Tak.." Nestihl dokončit větu, protože ho matka přerušila. "Ty dívky musíme vzít! Obě!" Podíval se na mě. "Ely?" "Souhlasim. Pokud je Lei rozhodnutí takové jaké je tak to musíme respektovat. Ikdyž silně věřím, že svůj názor změní. Ale neni to důvod k tomu abychom jí za to trestali." Otec se opřel o gauč a chvíli přemýšlel. Možná ještě mluvil s mamkou, to už jsem nemohla poznat. 

"Tak vypadá, že budeme muset nechat přidělat dva nové klíče k zadním dveřím." Zvedl se. Lea se děkovně usmála, ale Sophie byla nadšením bez sebe. "Sophie myslím, že je nejvyšší čas jít." A on opravdu byl.

Obě potřásly ruku s rodičema a poděkovali jim, zato já je rovnou objala. Tak rychle jak přišly, tak zase rychle zmizeli.

pov. Dylan
Nešel jsem v pondělí, úterý ani ve středu do školy. Potřebovala čas, který jsem jí v její společnosti nebyl schopen poskytnout.

Blackova i moje nálada se zhoršovala každým dnem pokud to ještě vůbec bylo možné. Jediný okamžik kdy nám bylo líp bylo každý večer kdy jsem jí kontroloval. Chtěl jsem být blíž. Chtěl jsem jí držet a už nikdy nepustit. Chtěl jsem jí mít tak moc.

Jakmile jsem se vrátil s pár ostatníma vlkama z hlídky přiběhl Tayler, že chce jít trénovat. Bylo to divné? Ano. Rozhodně ano. Lámal jsem si nad tím hlavu? Vůbec. Vrátili jsme se někdy po páté. Vevnitř to vonělo po večeři a ještě po něčem jiném.

Vůní, kterou bych poznal vždy a všude mezi nespočet jinými. "Lea" řekli jsme jednohlasně s Blackem. "Je tu?" "Neni ale byla." "Neni to ještě ze soboty?" "Ne je to čerstvý. Musela odejít třeba před půl hodinou."

---
Protože jste smlouvali, smlouvali a smlouvali. Tak dneska budou 2 kapitoly.