He is Me // DOKONČENO //

13.

Koukla na mě a pak ke dveřím. Vztala jsem a otevřela. "Sophie je toho tolik co nevíš." Odešla jsem, ona mě po chvíli následovala.

"Leonie možná má Sophie pravdu." "Ne Snow. Rozkazuju tu já." "Ale možná." "Snow mlč. Nemám na tohle náladu." "Leo posloucháš mě vůbec?" S klidem jsem jí odpověděla "Ne" Znervovaně vydechla. "Váš otec vás až moc rozmazlil." Obdařila jsem jí zabijáckym pohledem, chňapla si jablko, skočila do pokoje pro tašku a vyšla. Ještě jsem slyšela svojí matku křičet "Vrať se mladá dámo." Ale ať si trhne. Škola nebyla daleko asi jen 10 minut cesty.

Před školou už stála spousta lidi. Nebylo potřeba mnoho, aby i slepý rozpoznal jednotlivé skupinky: šťetky, šprty, roztleskávačky, bad boye/ nějaký sportovce, který si nedovedli zavázat ani tkaničku a odpadlíky. Vtipné. Tolik mi to připomínalo mojí starou školu. Všude to stejné. Všichni se na mě dívali jako bych byla nějaký exot, ale co jiného se dalo očekávat že? Sportovci jako na boha. Šťetky mě zabíjely pohledem.

V budově se dal sekretariát najít celkem rychle. Zaklepala jsem a vešla. Uvnitř seděla malá paní za velkým stolem. Zkoro se za ním ztrácela. Ale jakmile odvrátila oči od počítače. Rozesmátá od ucha k uchu a vykulené oči zpoza brýlí. "Podobně jako když se na vás dívá vrah který se vás chystá zabít." "Velmi výstižné" "Dobrý den" "Ááá dobrý den ty jseš jistě nová žákyně Lea Barettová že?" "Ano" "No tak tady máš plánek školy, rozvrh, číslo skříňky s kódem. Jo a učebnice máš ve skříňce." "Děkuji" Radši jsem zase rychle zdrhla, a nezdržovala se tam, protože ta sekretářka byla celkem creepy. "Celkem hodně." "Tak Snow nějací vlkodlaci? Doufám že ne." "Ehm broučku celá škola." "A doprdele."

---
Smiling. Doufám že ta angličtina moc nevadí. Dyštak dejte vědět.