Občas měla Denny komentáře. Ale dalo se to. Zjistli jsme, že máme stejný rozvrh, takže to mohlo být ještě vtipné.
Po prvních 4 hodinách byl čas na oběd. "Víš co?" "Ne?" "Ten kluk ze včerejška se neobjevil." Snow se zasmála. "Co je?" "Nic." "Co je Snow?" "Nic." "Občas bych ti chtěla vidět do hlavy." "Vždyť mi čteš myšlenky!" "Ale jen některý." "Naštěstí" "Jaký sviňárny si představuješ?" "To bys nechtěla vědět." Nad tím jsem se musela pousmát.
Denny otevřela dveře do jídelny a v tom jsem ho uviděla. Seděl u úplně zadního stolu, který byl viditelně oddělen na malém výstupku s ním v čele. "Určitě tam je vidět přes celou jídelnu." "#highsocietyclub" "Vypadá to tak." Perfektně tam zapdal, ale přesto jako by tam jako jediný nepatřil. Ostatní spořádaně jedli, jen on tam rozvaleně seděl a čučel na dveře. Takže teď na mě. Měl rozcuchaný spíš kratčí vlasy, hrozivej pohled z kterýho čiřela autorita a saphírový oči. Projížděl si rukou vlasy a musim uznat, že takhle vypadal dost sexy. "To on vždycky." Jakoby se maličko usmál když mě zahlídl.
Až teď jsem zaregistrovala co se vlastně děje. Jak zamraženě tam stojím. "A jé je. Snow zařaď zpátečku." "Ne." "Teď hned!" "Ne." "Proč sakra ne?" "Nemůžeš vždycky utíkat před svejma problémama." "Můžu" "Řekla jsem že ne ne. Teď tam půjdeš a vyřešíš to. Pak klidně můžeš utíct, ale nejdřív se mu postavíš." Koukala jsem se mu přímo do očí. Nemohla jsem se odtrhnout.
Vytrhla mě až Denny. "Pojď. Nedoporučuju si s budoucím alfou něco začínat. Je to sice dobrý člověk, ale nevyvážený. Občas je milý, ale občas by nejradši všechny zabil." Jako bych slyšela zavrčení když to řekla.
---
Hej, tak jak se těšíte do školy?
ČTEŠ
He is Me // DOKONČENO //
WerewolfNové mĕsto, noví lidé, nová šance, možná pro někoho, ne pro Leu. Její život je už moc zkažený na to, aby se dal slepit dohromady. Dylan, budoucí alfa Craigovy smečky. Výbušný, zabijácký, agresivní, nevyvážený a přesto jako by se v ní viděl. Přesto...
