He is Me // DOKONČENO //

11.

Opatrně jsem doběhl tam kde ještě stačily stíny. Byla nádherná. Bílá jako sníh.

Pov. Lea
Potichu jsem se vkradla dovnitř. Bylo ticho, takže už všichni spali. Sophie se to povedlo zase nějak zamaskovat. Nebylo to poprvé co mi praskly nervy a já utekla. Velké hodiny na zdi ukazovaly 2 ráno. 6 hodin jsem byla venku, to je dost. Vyběhla jsem nahoru nejdřív jsem nakoukla k Sophie, která spala jako andílek.

Vysprchovala jsem se. Ale přesto mě ty studený kapky nedokázali zbavit myšlenky na to divný setkání. Oblékla jsem si pyžamo lehla si do postele, ale ani to nepomohlo. Měla jsem otevřený oči do kořán. Nemohla jsem usnout.

Snow se najednou jakoby probudila z kómatu. "Co se to tam venku teď právě sakra stalo?" "Nemám sebemenší tušení." "Ale musíš uznat že byl hezkej." "Snow!" "Ale to přece musíš uznat" "Hele mohla bys mi vysvětlit, jak to, že v jednu chvíli zuříš a v tu druhou básníš nad nějakym debilem, co nás asi chce zabít?" "No tak Leo. Ten nás nezabije." "No jako tim bych si nebyla tak jistá." "Tak třeba si chtěl jen hrát." " Jen hrát?! Snow tobě asi hrabe. Tos neslyšela co řekl?! Zítra si tě ve škole najdu. Vždyť my ani nevíme kdo to je!" "No víme, že to je budoucí alfa." "Já to vzdávám. Asi tě nikdy nepochopim. Dobrou" Možná jsem zněla až moc nabroušeně. "Leo? "Ano?" "Máš mě ještě ráda?" "Vždycky budu" "Tak dobrou noc." "Sladké sny Snow." A potom už jsem upadla do bezesného spánku.

---

Zase já po dlouhé době. Hrozně moc se omlouvám že nebyly delší dobu žádné kapitoly. Ale blbnul mi Wattpad. Rozhodně doufám, že teď už to bude lepší.