He is Me // DOKONČENO //

31.

A tady to je naopak že?" "Ale drž pusu." "Tayler si konečně uvědomil, že má srdíčko. Uuuuu to by se mělo oslavit." "No jako bys to neměl s Viktorií stejně." A potom už mlčel.

Pov Dylan
Po večeři jsme šli k tátovi do pracovny. Zavřel a šel si sednout ke stolu. Sepjal si ruce a začal. " 7. 7 samotářů tvoje čísla se zvětšujou. A vůbec mě to netěší. Minulý měsíc to bylo ještě 6. Dylane muselo to být?" "Muselo." Usedl jsem si do křesla. "Ano sice to jsou samotáři, stejně ti to ale nedává právo vraždit nevinné vlkodlaky jak se ti zachce. A tohle se netýká jen tebe ale celé smečky víš jakou nám to dělá reputaci, díky tobě dostane naše smečka přezdívku nemylosrdná. Uvědomuješ si to? To není dobrý výhled do budoucnosti. Strach není vše. To já ve tvém věku.." Svojí větu už nestihl dokončit.

"Jsi už vedl smečku. Já vím." Povzdechl si a podíval se na štos ležící před ním. "Kdo byla ta dívka dnes ráno?" Začal přerovnávat papíry. "Lea." "Vyspal ses s ní?" S Blackem jsme začali vrčet. Proč jí tak každý vidí? Popadla mě zlost. "Ne to teda nevyspal." Odsekl jsem a vstal z křesla.

Otec se s nafialovělým pohledem taky zvedl. Opřel o stůl a předklonil se. "Za 1, nebudeš na mě vrčet jsem tvůj otec a alfa. A za 2, Tímhle tónem semnou nebudeš mluvit!" Jeho hlas byl pořád absolutně klidný, ale přesto děsivý a výhružný. Nikdy na mě ani Ely nekřičel. Občas na ostatní, ale jakmile si všiml naší společnosti zmírnil. Otočil jsem se a šel ke dveřím. "Modli se ať uklidnim Blacka jinak budeš mít víc mrtvejch samotářů než 7."

Měl jsem takovou chuť jimi prásknout, ale ačkoliv se to nezdá měl jsem k tomu kousku dřeva úctu. Venku čistě náhodou stál Tayler a dělal jako by vůbec neposlouchal. "7 tolik?" "A jé že by tu někdo odposlouchával kancelář alfy? To se trestá." "Ne to povídal vítr." Začal se usmívat, mně však do smíchu nebylo. "Pojď ty kokote." Vzal jsem ho za rameno a táhl ven.

---
Na tuhle kapitolu jste asi většina měla velká očekávání, ale fun fakt žádnej twist tu neni.