He is Me // DOKONČENO //

32.

Ne to povídal vítr." Začal se usmívat. "Pojď ty kokote." Vzal jsem ho za rameno a táhl ven.

Pov Lea.
"Teď musíme nějak vymyslet jak se vyhnout Dylanovi a přitom se dostat do domu smečky." "A proč se chceš Dylanovi vyhnout?" "Snow! soustřeď se!" "Leo co tě na něm tak žere? Obě víme, že tomu jednou podlehneš." "A co když ne? Je to jednoduchý. Když si nikoho nenechám přirůst k tělu nikdo mi neublíží."

Vzpomněla jsem si na ty časy. Bolest se smísila se vztekem.

Obě jsme se se ztrátou vypořádali jinak. Ona útočila a já se místo toho schovala do kouta. Byli jsme jiné. Jako 2 uvězněné duše v jednom těle, které k sobě nepatřily. A přesto jako bychom byli úplně stejné. Dvojčata. Utekli jsme z domova. Snow měla týdny kontrolu. Brala životy tak jak se jí zachtělo. Stalo se z nás monstrum co neznalo hranice. A já věděla že to byla moje chyba.

Nicméně Snow se uklidnila a my se vrátili domu, což asi byla největší chyba mého života. Ale všechno bylo jinak. Matka se k mému zmizení nevyjádřila, jako by jí to bylo jedno, jako by si toho ani nevšimla. Byla jsem tak sobecká. Nepostarala jsem se o sebe, ani o Snow a ani o Sophie s Camilou. Nechala jsem je na holičkách.

"Leo posloucháš mě vůbec?" "Ee ne?" "Říkám, že když se potřebuješ vyhnout Dylanovi tak požádáme o pomoc Taylera." "Ty se už nepokoušíš mě přemluvit?" "Leo jsme jako sestry. Brzo to přiznáš sama. Ale do té doby nemá smysl abychom kormidlem tahala každá na jinou stranu."

xxx

Další den jsem zjistila od Denny Taylerovo číslo. Potom už to šlo jako po másle. Domluvili jsme se, že Dylan bude mít ve středu hlídku hned po škole takže jsem mohla nepozorovaně vniknout do domu smečky.

V pondělí a v úterý Dylan nebyl ve škole, což mi hrálo do karet. Nebo minimálně jsem ho neviděla ani na chodbách ani na obědě. Pronásledoval mě pocit, že mě někdo sleduje, hlavně v noci. Ale nebylo to vysloveně špatné spíš jako kdyby nad váma měl ruku anděl strážný. Možná jsem byla jen moc paranoidní.

Dnes přišel čas. Rychle jsem doma odhodila tašku do pokoje a vyplížila se oknem ven. Netrvalo dlouho a sídlo se před námi ukázalo ve své celé kráse.

Bylo ještě větší než v Pátek večer nebo Sobotu ráno. "Třeba něco za tu dobu přistavěli, nebo používaj magii, nebo..." "Nebo jim to přinesla bohyně Luna viď? "O bohyni se nežertuje ale možná co ty víš." "Ale jdi ty."

---
Pardon včera jsem musela léčit zlomený srdíčko. (Ne moje)