He is Me // DOKONČENO //

36.

Vůní, kterou bych poznal vždy a všude mezi nespočet jinými. "Lea" řekli jsme jednohlasně s Blackem. "Je tu?" "Neni ale byla." "Neni to ještě ze soboty?" "Ne je to čerstvý. Musela odejít třeba před půl hodinou."

Pov Dylan
Běžel jsem nahoru. A přitom potkal Ely. "Co tady dělala?" Vztek. Proč mi to někdo neřekl?. "Kdo?" Křičel jsem. "Lea. Já moc dobře vím že tu byla!" "Nevim o čem mluvíš." "Zeptám se znova. Proč tu byla a proč to nevim?" Přitiskl jsem jí ke zdi s rukou na krku.

"Dylane pusť jí!" Otočil jsem se a byl tam Tayler. "Jak se opovažuje nám rozkazovat?" Zuřil jsem. "Dylane už se nebudu opakovat pusť jí!" "Jo, jinak co?" Jakmile to přošlo mými ústy, došlo mi jak zbytečná otázka to byla. Přeměnil se a strhl mě od ní. Ely se svezla na zem. Přeměnil jsem se.

pov Logan
Seděli jsme s Masonem v kanceláři. "Ty peníze bychom mohli přesunout na zdravotnictví." V tom bylo slyšet velký řachnutí. Zpozornil jsem.
mind link
"Dneska se něco stěhuje?" Mason odpověděl "Nemělo by."
Vstal jsem, došel ke dveřím a otevřel je, aby bylo lépe slyšet. Vrčení. Vím přesně komu patří. "To snad ne." Nesprintil jsem ale přesto jsme s Masonem klusem doběhli k hlavnímu schodišti odkud se lynuly zvuky boje. 

pov Black
Spadli jsme po shodech až dolu. Když chce boj má ho mít. Jaktože mi to sakra nikdo neřekl? Vytasil tesáky, obcházel mě a vrčel na mě. Nevydržel jsem to a zaůtočil.

Prali jsme se, ale to přátelské škádlení už v tom dávno nebylo. Sam tohle nebral na lehkou váhu, spíš jako kdyby mu šlo o život. Zaril mi drápy do nohy. Z hrdla se mi dralo zakňučení. Pokud on tak tak já taky. Kousl jsem ho do hřbetu, ale nijak vážně. Praštil semnou o zem a chystal se mi zaůtočit na břicho.

Nepřemýšlel, bojoval vztekem. Náš trenér vždy říkal "V boji vypni city. Bojuješ s někým kterého musíš co nejrychleji zabít a ne s někým kdo tě zranil." Nevěřil jsem tomu. Teď ano. Počet chyb kolik by máma v našem boji našla by byl fatální.

Moje nohy reagovali automaticky a odkopli ho. Zvedl jsem se a přesně v tom momentu mi z prvního patra skočil na záda šedivý vlk. Byl větší a silnější než já takže nemělo smysl bojovat dál. V naší smečce existoval jen jeden člověk kdo to mohl být.

Moje tělo se sneslo k zemi jako pírko. A už jsem ho slyšel přes mind link

"V mém domě se prát nebudete!" Použil alfa hlas ze kterého mi třeštila hlava tak až jsem kňournul. "Díky Same, jděte s Ely do nemocničního křídla, ať jí zkontrolujou." Sam se přeměnil. Tayler kývnul, naposledy se na mě vražedně podíval a odešel.

Udělal si na mém hřbetě pohodlně a koukal ven z okna na hvězdy. "Blacku, Blacku máš co říct ke svému chování. Na toto vysvětlení jsem totiž nesmírně zvědav." Ty jeho vtípky. "Proč tu byla?" vyprskl jsem. "Chtěla se stát členem smečky." odpověděl s klidem jako by se před tím nic z toho nestalo. Tahle odpověď mě zaskočila. Proč by se chtěla stát členem smečky když mě odmítla? "A stala se?" "Jistě nevidím důvod proč by neměla" "Proč jste mi o tom neřekli?" "Bylo to tak bezpečnější." pak chvíli mlčel.

"Víš když jsem potkal tvoji matku nebylo to lehké." usmál se.

---
Flashbacky do historie mě nějak baví. So těšte se, bude to zase dlouhý.