You are a boy? {YOONMIN}

19.

Sklopil jsem hlavu, aby neviděl mé červené tváře, a pomalu jsem si začal vyčítat, že jsem opravdu neutekl domů. Došel jsem k mé skříňce a začal jí odemykat. ,,Co potřebuješ, Yoongi?.. Nebo mám říct spíše pane učiteli?" Přezul jsem si boty a srovnal si do skříňky přebytečné učebnice. „Opravdu jsi naštvaná, protože jsem učitel?" Řekl nechápavě. ,,Ne spíš jsem to nečekala a mohl ses třeba zmínit." Zamkl jsem skříňku a otočil se naněj. „To je pravda, ale už to napravit nemohu." Netušil jsem, co má teď v plánu a tak jsem se hned zeptal. „ Chtěl jsem se tě zeptat, jestli byses třeba nechtěla projít, trochu si popovídat." Přistoupil ke mně. „Dobře můžeme se jít projít,ale venku je docela zima." Usmál jsem se a rozešel se k hlavním dveřím školy. „Tak co kdybychom šly do obchodního centra, je tam jedna výborná cukrárna. Mohla by jsi si tam dát třeba kávu, čaj, horkou čokoládu, kakao." Navrhl a já, jakmile jsem uslyšel slovo čokoláda, jsem souhlasil. Měl jsem chuť na čokoládu. „Dobře a co ten včerejšek, doma v pohodě, že jsi přijela tak pozdě?" Optal se a vedl mě ke svému autu, ale jinému než měl včera. „No mamka byla velmi naštvaná." Přiznal jsem a nastoupil do staršího nevzhledného auta. „Měla bys jí napsat teď." Doporučil mi, když nastoupil na místo řidiče. „Už jsem jí psala,že se půjdu podívat do krámu na nějaké věci." On jen beze slova nastartoval a vyjel k obchodnímu centru. „Co jsi chtěl probrat?" Povolil jsem si kravatu u krku. „No měl bych výhrady k tvému heslu na počítači." Začal jsem se červenat a zeptal se jaké. „Nemělo by tam být spíše babyboy?"