„Takže já si dám černou kávu a tady slečna si dá horkou čokoládu a sladkou palačinku s borůvkami." Yoongi nadiktoval číšnici naší objednávku. „Takže ty bydlíš sám, Yoongi?" Poposedl jsem si na sedačce a blíž se k němu nahnul. „Ano o tom ses mohla sama přesvědčit." Pousmál se. „Já jen, když máš tak velký a krásný dům, měl by být určen pro rodinu. A většinou se takové domy pořizují při plánování rodiny." Usmál jsem se." No víš ten dům.. on není můj." Jen jsem na něj překvapeně zamrkal. „Dobře a ty bydlíš tedy v domě nebo v bytě?" Usmál jsem se a nervózně klepal prsty na stole. „V bytě." Řekl rychle a narovnal se na sedačce, aby nám mohla ta slečna položit objednávku na stůl.
„Tak dobrou chuť." Usmála se na mě a já jí poděkoval. Hned jsem se chtěl napít čokolády, ale spálil jsem si ret. Nakrčil jsem čelo a lehce si promnul ret. „Rád bych ty rty líbal." Začal jsem se červenat a pohled jsem sklopil na mou palačinku. Je to hezká palačinka. Vzal jsem si rychle příbor a zakrojil do palačinky. ,, To si budete muset ještě počkat, pane učiteli, než budete moct ochutnat mé rty." Provokativně si jazykem přejezdu po spodním rtu a do úst si vložím kousek palačinky s borůvkovou omáčkou. ,,Chceš mě mučit?" Zakňučel. ,,Ne, jen ti ukázat mé zásady. Nejsem totiž někdo na jednu noc." Narovnal jsem se a vložil si další kousek palačinky do pusy. ,,A dostanu alespoň ochutnat?" Jen jsem přikývl a dal mu kousek s extra borůvkovou omáčkou. Odložil jsem příbor a lehce začal foukat na mou čokoládu. ,,Je to vynikající, mohu ještě?" Usměji se a přísunu mu talířek. Než se však stačím párkrát napít mé vznikající čokolády mám po palačince. Nezůstala po ní ani památka, Chudák MOJE palačinka.
ČTEŠ
You are a boy? {YOONMIN}
FanfictionŠatník plný krásných sukní, blůzek a nadkolenek. Možná by jste řekli, že je to šatník nějaké dívky? Omyl. Tento šatník patří šestnáctiletému chlápci jménem Park Jimin, který nastupuje na novou školu v Soulu.
