You are a boy? {YOONMIN}

23.

Utíkám. Utíkám lesem. Míjím stromy a ženu se stále dál. Někdo běží za mnou a chce mě dohnat. Křičí na mě, nadává mi, ale já se ani na chvilku nezastavím. Najednou se ale pár metrů přede mnou objeví ten kluk, který mi tak moc ublížil. Musel jsem se zastavit. Pomalu ke se ke mně přiblížil. Já se začal klepat. Pozoroval jsem, jak se pomalu naklonil k mému uchu a zašeptal. „Stejně jsem tě nikdy nemiloval." Začnu brečet a s trhnutím se probudím. Zrychleně dýchám a jsem celý zpocený. Rychle se vyšvihnu na nohy a začnu chodit po místnosti. Vezmu si do ruky telefon a napíšu Yoongimu.

..........................................................................................................

MinniePrincess: Yoongi spíš?

MinniePrincess: Yoongie prosím...

BadGuy: UŽ NESPÍM. Pokud jsi mě vzbudil bez důvodu, měl by jsi se začít bát, co tě bude čekat ve škole .

MinniePrincess: Víš, zdál se mi ošklivý sen.

BadGuy: Chceš volat Minnie?

MinniePrincess: Um já nevím...

..........................................................................................................

Čekal jsem na jeho odpověď, ale najednou se mi obrazovka změnila. On mi opravdu zavolal, ale přes videohovor. Bez problému jsem to přijal, protože mě stejně neuvidí. ,,Jiminie je mi líto, že se ti zdál ošklivý sen." Řekl se značným soucitem v hlase. Očima jsem skenoval mou obrazovku. Měl na sobě volné černé tričko a vlasy v mírném rozcuchu. Byl roztomilý. ,,Lehni si do postele, Jiminie." Udělal jsem, co řekl. ,,Yoongi, ale já už neusnu." On mi to nerozmlouval. ,,Pořádně se uveleb, telefon si dej vedle sebe a nedrž jej v rukou." Ve všem jsem ho poslechl a poočku sledoval, jak se zvedl, odešel a zase přišel."Doufám, že ti nevadí klasika. Hamlet, Jednání první, scéna první. Kdo zde?... Ne, mně odpověz!, Stůj a dej se znát!..." Začal mi předčítat a já se naladil na jeho uklidňující hlas. Jak pokračuje jednání druhé už nevím, protože jsem usnul.