Ve škole jsem napsal mamce, aby mě vyzvedla před školou, protože potřebuji šaty na formální společenskou akci. Ta mi jen kladně odpověděla. S Yoongim jsem se občas potkal na chodbě, ale nemluvili jsme spolu. Sehunovi jsem ještě oznámil, že s ním nemohu jít dnes s jeho kamarády ven a on neměl námitek. Po škole jsem hned vyběhl ven a přišel k mamky zaparkovanému autu na parkovišti. ,,Ahoj Jiminie, asi by jsi mi měl něco vysvětlit." Řekla vážně, já ji pozdravil a nevěděl, kde začít. ,,Ty jdeš na ples s mužem, který ti předčítal Hamleta?" Pozorovala mě. ,,Jak o tom víš?" Zamračil jsem se. "Vrátila jsem se z práce velmi pozdě a v tvém pokoji jsem slyšela nějaké hlasy, tak jsem se tam šla podívat. Ty už jsi spal, ale z tvého telefonu stále zněla slova z hamleta. Vydržela jsem tam stát skoro celé třetí jednání. Myslela jsem, že máš zapnutou audioknihu, ale pak ti ten muž popřál, aby jsi se hezky vyspinkal." Nevěděl jsem co na to mám říct. ,,Tak jedem pro ty šaty?" Jen jsem souhlasil. ,,Řekni mi o něm něco." Chvíli jsem přemýšlel a pak začal. ,,Je velmi hodný, vzdělaný a taky je to můj učitel. Začali jsem si psát už od prvního dne školy a připadal mi velmi milý, tak jsem si s ním psal. Včera mě pozval na ten ples a já to přijal... Asi jsem neměl co?" Mamka se na mě potutelně usmívala. ,,Máš ho rád že?"
ČTEŠ
You are a boy? {YOONMIN}
FanfictionŠatník plný krásných sukní, blůzek a nadkolenek. Možná by jste řekli, že je to šatník nějaké dívky? Omyl. Tento šatník patří šestnáctiletému chlápci jménem Park Jimin, který nastupuje na novou školu v Soulu.
