,,Paní Park, moc bych ocenil, kdyby Jimin u mě mohl přespat. Nevím, kdy skončí ples a je to jen kousek od mého bytu." Mamka jeho nabídku chvíli zvažovala, ale nakonec souhlasila. ,,Tak se tu posaď, chceš pití, či tak něco? Já půjdu s Minnem pomoct mu zabalit." Yoongi odmítl nabídku nápoje a my se vydali do mého pokoje. Vzal jsem si batoh a stoupl si před skříň. Nemohl jsem vymyslet, co si mám vzít s sebou. V čem se mu budu líbit? Jimine! Na to ani nemysli. Okřikl jsem se v duchu a bral náhodné věci. ,,Jimine, zbláznil jsi se?" Okřikla mě mamka a dala věci zpět. Do batohu mi začala dávat věci, které uznala za vhodné a já jí ani moc nevěnoval pozornost. Nakonec mi podala zabalený batoh, během chvíle už jsem seděl vedle Yoongiho v autě, které asi nebylo jeho a řidič nás odvážel na ples. ,,Proč máme řidiče?" Zeptal jsem se udiveně. ,,Jelikož mám v plánu dát si skleničku šampaňského." Jo to je pádný důvod. Musel jsem se uchechtnout. ,,Co když se tam ztrapním? Nikdy jsem nebyl na tak formální akci." Ošil jsem se a nervozně klepal nohou. Yoongi mi na klepající nohu položil dlaň a já přestal. ,,Neboj se, bude to v pořádku." Najednou se zastavilo auto a následně se mé dveře otevřeli. Pomalu jsem vylezl z auta a přijal nabídnuté rámě. Opatrně jsem s Yoongim vstoupil do budovy. Najednou přišla smršť pozdravů a představování mé maličkosti, jakožto dívku jménem Jimin. Jak to že ho všichni znají? Dobrý večer pane Min, jsme rádi že jste dorazil... Je mi ctí se s Vámi setkat, pane Min... Pane Min, jak je na tom váš otec?.. Všichni znají jeho tvář a jméno. To má tolik přátel?
ČTEŠ
You are a boy? {YOONMIN}
FanfictionŠatník plný krásných sukní, blůzek a nadkolenek. Možná by jste řekli, že je to šatník nějaké dívky? Omyl. Tento šatník patří šestnáctiletému chlápci jménem Park Jimin, který nastupuje na novou školu v Soulu.
