„Kam kamak jdeš krás-ko? Mohu tě dop-dopro-vodit." Řekl opilecky a já jsem se snažil si ho nevšímat. Vyjekl jsem však, když mě po zadku jeden z nich plácl. Rychle jsem se rozeběhl pryč. Jediná výhoda, když je někdo totálně opilý je, že je docela dost zpomalený a běh mu moc neprospívá. Když jsem si byl jistý, že jsem jim utekl, zastavil jsem se a rozhlédl se okolo sebe. Jsem naštěstí kousek od školy. Vyšel jsem tedy domů. Cestou jsem přemýšlel nad Yoongim. Proč by se najednou choval takhle ošklivě?
Mamka se na mě zařízené ve dveřích podívala a začala se ptát. „Jsi v pořádku? Volal mi Yoongi, abych mu hned zavolala, jak přijdeš. Nestalo se ti něco?" Jen jsem ji odsekl, že jsem v pohodě a odešel do svého pokoje. Vše jsem si převlékl. Ležel jsem na posteli v teplákách a volném vytahaném tričku. Přemýšlel jsem nad ním... Nad tím jak byl ke mě hodný a najednou tohle. Jak je možné, že jsem mu tak rychle začal věřit a téměř mu odevzdal své srdce a tělo. Mamku jsem odehnal s tím, že je vše v pohodě a jen ležel.
„Jimine, prosím nech mě to vysvětlit." Nechtěl jsem, aby otevíral dveře, aby mi něco vysvětloval, aby tu vůbec byl, aby na mě mluvil. Najednou jsem ucítil ruku na mých zádech. „Jimine." Vydechl Yoongi a já se jemně zachvěl. Nechal jsem ho však mluvit. „Víš, po tvém výstupu, po kterém jsi mi nedal prostor se k němu vyjádřit..." Zamračil jsem se. „Takže to bude vlastně nakonec moje vina." Neodpustil jsem si podotknout. Yoongi se však nerozhodil mou narážkou. „Uvědomil jsem si, že opravdu nevíš kdo jsem, a že to co děláš, jak se mě dotýkáš a co mi říkáš, myslíš opravdově. Nikdy jsem nepotkal osobu, která by mě viděla tak jako ty. Takového jaký jsem." Poslední větu zašeptal a rukou na mých zádech začal pohybovat. Já jsem se otočil a úplně se zarazil. Jeho výraz byl opravdu velice upřímný smutný. Oči jsem, ale přesunul na své ruce, abych mu vše neodpustil jen pro jeho pohled. Všiml jsem si jeho rukou. Byli od karmínové tekutiny. Rychle jsem si stoupl a vzal do rukou jeho ruce. „Co se ti stalo?" Vyhrkl jsem.
ČTEŠ
You are a boy? {YOONMIN}
FanfictionŠatník plný krásných sukní, blůzek a nadkolenek. Možná by jste řekli, že je to šatník nějaké dívky? Omyl. Tento šatník patří šestnáctiletému chlápci jménem Park Jimin, který nastupuje na novou školu v Soulu.