Nakonec jsem tedy začal hledat svůj telefon, ale nemohl jsem ho nikde najít. Stoprocentně jsem věděl, že jsem si ho dával do svého psaníčka, ale tam teď nebyl. Prohledával jsem postupně každé místo, kde jsem byl a pomalu začal brečet. Zastavil jsem se v honbě za mým telefonem, až když Yoongi vylezl ze sprchy. „Co se děje, Minnie?" Zastavil mě v cestě Yoongi, který na sobě měl jen boxerky, a začal mi utírat slzy rukou. „Chtěl jsem zavolat mamce, že jsem v pořádku, ale nemohu najít můj telefon." Yoongi se rozešel ke svému pokoji a vzal si telefon, který měl na nabíječce. „Na zavolej si, jestli ti tu nikde nezačne zvonit tvůj telefon a kdyby ne tak zavolej svojí mamce z mého." Podal mi do ruky telefon, na který jsem nedávno viděl něco jako reklamu, ale měl jsem pocit, že má vyjít až za dva týdny na trh. „Odkud máš ten telefon?" Začal jsem si ho detailněji prohlížet. „Uhm.. no... mám ho na testování." Znervózněl Yoongi. Jen jsem přikývl. „A heslo?" Yoongi se usmál a na obrazovce chvílí podržel palec, čímž se telefon odemkl. Na domovské obrazovce měl jako tapetu jeho fotku společně s nějakou dívkou. Trochu jsem se zamračil, ale nechal to tak být.
Po chvilce hledání jsem našel, co jsem hledal a vytočil své číslo, ale nikde jsem svoje vyzvánění neslyšel. Takže jsem se jen rozhodl napsat mamce esemesku, ve které jsem jí vše objasnil. Následně jsem se nepozorovaně, když byl Yoongi v obývacím pokoji a uklízel po sushi, vyfotil a fotku Yoongimu nastavil jako tapetu. Ušklíbl jsem se nad fotkou a Yoongimu telefon dal na nabíječku. Vzal jsem si svou tašku s věcmi a šel do koupelny, kde jsem se zamkl a osprchoval.
Teď teprve začíná sranda. Zhluboka jsem se nadechl, vydechl a odhodlal se obléct do věcí na spaní. Jak mi toto mohla mamka udělat? Připadám si hrozně. Možná bych mohl říct Yoongimu, jestli by mi nepůjčil nějaké tričko. Nakonec jsem ještě věnoval pohled mé osobě v zrcadle. Měl jsem na sobě průhlednou u hrudi krajkovanou černou košilku do půlky stehen, která odkrývala každou část mého těla kromě oblasti, kde jsem měl své černé krajkové kalhotky. Otevřel jsem dveře do pokoje a rozeběhl jsem se k posteli, kde jsem se okamžitě zamotal do deky. Slyšel jsem uchechtnutí z druhé strany místnosti. „Je ti zima?" Yoongi odklonil pohled od písemek.
ČTEŠ
You are a boy? {YOONMIN}
FanfictionŠatník plný krásných sukní, blůzek a nadkolenek. Možná by jste řekli, že je to šatník nějaké dívky? Omyl. Tento šatník patří šestnáctiletému chlápci jménem Park Jimin, který nastupuje na novou školu v Soulu.