,,Já nevím, mami." Nervózně jsem si hrál s prsty. ,,Jiminie, vím, že máš obavy, ale zkus ho lépe poznat a konečně se někomu otevři." Políbila mě na líčko, když jsme zaparkovali před půjčovnou šatů. ,,Tak Jiminie napiš..... počkej jak se jmenuje?" Celá zářila. ,,Min Yoongi." Mamka mě zaúkolovala, aby jsem mu napsal, aby počítal s tím, že mé šaty budou červené, tak aby se ladil do té barvy. ,,Proč zrovna červené?" Zarazil jsem se, však jsme ještě nevkročili do toho obchodu. ,,Červená je barva štěstí, plodnosti, krásy a tak." Zakroutil jsem očima. Zase ty její tradice. Vytáhl jsem telefon a napsal tedy Yoongimu.
,,Taky se tak těšíš?" Řekla nadšeně mamka a já záporně zakýval hlavou, jelikož moc dobře vím, že si budu zkoušet minimálně desatery různé šaty. V obchodu se mamka hned vrhla k prvnímu stojanu s šaty. Byla to opravdu velká půjčovna. Takže šaty v mé velikosti měli opravdu velkou četnost. Mamka brala téměř každé červené šaty. Nevěřícně jsem na ní koukal. Rovnou jsem zalezl do zkušební kabinky a začal si zkoušet další a další šaty. Nakonec mamka společně s personálem vybrali ty údajně nejhezčí.
Šaty jsme dali do auta a rozešli se pro boty a doplňky. ,,Neměl by jsi dát Yoonimu něco jako kapesníček či kravatu? Za mého mládí se to tak dělalo." Přemýšlela mamka a já zakroutil hlavou v nesouhlas. Boty jsme nakonec vybrali a mamka trvala na koupi vhodného spodního prádla. Musel jsem souhlasit a z částek, které jsme za dnešek utratili, mi až zrak přecházel.
ČTEŠ
You are a boy? {YOONMIN}
FanfictionŠatník plný krásných sukní, blůzek a nadkolenek. Možná by jste řekli, že je to šatník nějaké dívky? Omyl. Tento šatník patří šestnáctiletému chlápci jménem Park Jimin, který nastupuje na novou školu v Soulu.
