Cullen's First Daughter (Twilight sága/ Jasper Hale)

III.

,,Přeji vám to."

°❤️~💚~🌹~💚~❤️°

1921

Uběhly jen tři roky a tentokrát tříčlenná rodina byla stále v Columbii. Claire se tam líbilo a byla s místem spokojená, ale věděla, že jednou budou muset na nějaký čas znovu odjet.

Také se dohodli, že Edward přijme příjmení Cullen a Carlisle ho považoval za svého adoptivního syna.

Claire nakonec musela na chvíli skončit s pomáhám v nemocnici, protože Edward chtěl chodit do školy a i Carlisle i Claire usoudili, že by tam neměl být sám, takže tam chodila Claire s ním, aby se ujistila, že se nestane nehoda.

Jeden z důvodu, proč Claire měla ráda Columbii byl, že tam slunce nesvítilo stále. A také měli svůj dům v lese, kde mohli být sami sebou a nemuseli se skrývat.

Claire se procházela a dívala se na všechna možná roztomilá zvířátka, která si pokojně chodila po lese.

Dívala se, jak se květy rostlin otevírají, poslouchala zpěv ptáků a šum nedaleké vody a usmívala se.

Po delší procházce se vrátila domů, aby si přečetla nějakou knihu, přestože věděla, že neměli knihu, kterou by ještě nečetla.

Vešla dovnitř a všimla si Carlisleových věcí. Přišlo jí to trošku zvláštní, protože se měl vrátit později.

,,Tati?" Za chvíli vyšel ze jejího pokoje a Claire si okamžitě všimla jeho náhle změny.

,,Co se stalo?" Zeptala se znepokojeně. ,,Šel jsem z nemocnice a narazil na ženu." Začal, ale Claire ho přerušila. ,,Nezabil jsi ji doufám." ,,Mám červené oči?" ,,Ne, omlouvám se. Pokračuj." Pobídla ho. ,,Skočila ze srázu." ,,Pane bože. Je v pořádku?" ,,Je vedle v pokoji a proměňuje se."

Claire na nic nečekala a šla do svého pokoje, kde viděla ženu v mladém věku.

Claire jí bylo líto a říkala si, proč z toho srázu vůbec skákala. Stalo se jí něco? Přišla o někoho? Donutil ji k tomu někdo?

Vzala ji za ruku a rozhodla se počkat, dokud se neprobere. Tak jako u Edwarda nechtěla, aby se probudila sama.

Byly to dva dlouhé dny a Claire se divila, že byla skoro klidná.

Její oči se otevřely a měly karmínově červenou barvu. Rozhlížela se všude po pokoji, dokud neuviděla Claire.

Bohužel byla Claire doma sama. Carlisle byl v práci a Edward na lovu.

,,Klid. To je v pořádku." Snažila se ji Claire uklidnit a její ruku nepouštěla. „Jsi v bezpečí, nic se ti nestane."

,,Kde to jsem? Kdo jsi? Co stalo?" Začala se žena vyptávat. ,,Klid. Jsem Claire a jsi u nás doma. Co si pamatuješ jako poslední?" ,,Skočila jsem ze srázu a... Pane bože. Mám... mám být mrtvá." Žena začala trochu panikařit a Claire nevěděla, jak ji pořádně uklidnit.

,,To je v pořádku. Klid, nic se neděje. Řekneš mi, jak se jmenuješ?" ,,Jsem Esme." Představila se žena a Claire se na ni usmála. „Ráda tě poznávám, Esme."

,,Co se stalo?" Zeptala se znovu Esme. ,,Už nejsi obyčejný člověk." ,,Co?" ,,Jsi upír, Esme." ,,Jak? Upíři předce neexistují." Byla opravdu zmatená.

,,No, nevím, jak ti to pořádně vysvětlit. V tomto nejsem příliš dobrá, ale nemusíš se ničeho bát, ano. Zavolám mému otci, aby přijel." Claire už chtěla vyjít z pokoje, ale Esme ji zastavila, když jí vzala za ruku.

,,Počkej. Co... co znamená to pálení v krku?" Claire nevěděla, co má dělat. Nemohla ji vzít ven na lov. Něco ji napadlo, ale nevěděla, co bude dělat Carlisle až to zjistí, ale jiný způsob v tu chvíli nebyl.

,,Potřebuješ krev." ,,K...krev?" ,,Ano. Upíři se živý krví." Usmála se trochu Claire a vzala Esme do kuchyně, kde měl Carlisle pár krevních vaků.

Vzala sklenici, jeden vak a přelila ho do sklenice.

,,Na, vypij to." Řekla Claire a podala Esme sklenku.

Mezitím, co Esme pila, šla Claire zavolat svému otci.

Vzala si sluchátko do ruky a vytočila jeho číslo.

,,Dobrý den, co potřebujete?" ,,Je tam někde doktor Cullen?" ,,Ne. Už odjel domů. Mám mu zítra něco vyřídit?" ,,Ne. Děkuji." Položila sluchátko a otočila se k pořád zmatené a vyděšené Esme.

,,Neboj se. Můj otec tu za chvíli bude." ,,Tvůj otec je Carlisle Cullen?" ,,Ano. Proč?" Zeptala se zmateně Claire.

,,Já jen... Před pár lety mě ošetřoval, když jsem spadla ze stromu." Vysvětlila Esme a Claire věděla, že kdyby se mohli upíři červenat, její tváře by byly velmi červené.

,,A tobě se zalíbil." Usmála se Claire. ,,Možná trošku." Přiznala Esme a podívala se na podlahu. ,,Neboj se. Je volný."

,,Jak to, že tvé oči jsou zlaté?" ,,Já, můj táta a bratr jsme mezi upíry takzvaní vegetariáni. Neživíme se lidskou krví, ale zvířecí." Odpověděla Claire a pokrčila rameny. 

,,Claire?" ,,V kuchyni." ,,Ahoj..." Řekl Carlisle, ale zarazil se, když viděl, že tam s Claire stála Esme.

,,Probudila se a nikdo jiný nebyl doma. Nechtěla jsem ji raději brát na lov, takže jsem jí dala krev z krevního vaku." ,,Dobrá." Kývl Carlisle a otočil se na Esme.

,,Jsem Carlisle Cullen." ,,Já Esme Evenson." Řekla nejistě a Claire tam jen stála s úsměvem na tváři. Culila se na dvojici a nenápadně mrkla na svého otce.

,,Myslím, že by jsi jí měl vysvětlit všechno od začátku." Řekla Claire, než vešla do svého pokoje, kde bylo jen pár polic, skříň a malá postel.

Sice nikdy nespali, ale Claire ji ani na spaní nechtěla. Většinu času na ní buď četla nebo se na ní jen tak roztahovala.

Vytáhla svou nejoblíbenější knihu a začala si číst. Ani nevnímala čas, nebo okolí okolo sebe. Teda dokud někdo nezaklepal na její dveře a dovnitř vešel Carlisle.

,,Slyšel jsem, že jsi se o ni dobře postarala." ,,Je to další člen rodiny a o rodinu se staráme." Řekla Claire a Carlisle se usmál.

Jeho dcera byla skutečně úžasná dívka, která se starala o každého kolem sebe. Hlavně dávala pozor na svou rodinu.

,,A navíc tomu dávám rok a vy budete manželé." Dodala a ušklíbla.

,,Claire..." ,,Neboj se. Přeji vám to. Zasloužíš si být znovu šťastný po máminé smrti. A navíc, už teď mám Esme ráda." Řekla Claire.

,,Víš, že jsi ta nejlepší dcera?" ,,Možná už jsem to někde slyšela." Žertovala. ,,Jsi celá tvá matka." ,,Já bych spíše řekla, že vzhledově více připomínám tebe."

Otec a dcera se zasmáli a Carlisle svou dceru objal a dal jí pusu do vlasů.

,,Ahoj. Řeknete mi, co se tady děje?" Zeptal se Edward. ,,Málem bych zapomněl, pojď se mnou představím ti dalšího člena rodiny."

Všichni společně šli do obývacího pokoje, kde čekala Esme.

,,Esme, tohle je Edward, můj nevlastní syn. Před třemi lety se k nám přidal." ,,Ráda tě poznávám. Jsem Esme a asi tu s vámi zůstanu." Řekla nejistě.

,,Samozřejmě, že zůstaneš. Bude skvělé mít tu další ženu. Už nechci být jediná v tomto domě." Usmála se Claire a rychle šla Esme obejmout.

Carlisle se musel usmát na svou dceru. Lepší si opravdu nemohl přát. Byla stále usměvavá a každému vždy chtěla pomoci.