Nový začátek✔️

13.

,,mluv se mnou. Celý den mě ignoruješ a já netuším co se děje" svěsila jsem ramena.

          Chtělo se mi brečet z toho, jaký nátlak na mě byl vyvíjený. Jackson se uchechtl, ale mně do smíchu nebylo ani zdaleka.

,,ty se ještě ptáš? To si ze mě děláš srandu, ne? Nathali já jsem vás viděl. Tebe a Austina v noci u toho bazénu a nechápu to. Nechápu proč mi dáváš naděje, když chceš stejně jeho!" křikl na mě, obešel mě a odjel.

Trčela jsem na místě jako přimrznutá a nevěděla jsem co dělat. Jen jsem zírala seměrem, kam zmizel a stála jako solný sloup.

Nevím co mě mrzelo víc. Jestli to, že si myslí, že chci Austina a nebo to, že si to ani nenechal vysvětlit. Já bych mu toho ani moc neřekla, protože mě tím překvapil.

,,co se děje? Co tu tak stojíš?" ozval se za mnou hlas Liv. Se slzami v očích jsem se na ni otočila, načež mě hned objala a začala mě uklidňovat.

    Kousek od nás stál Austin, ale radši jsem se na něj nekoukala. Nechtěla jsem, aby mě viděl tak zranitelnou.

            I když jsem se mu snažila pomoct, tak bych jeho pomoc nedokázala přijmout. Kdyby mi nějakou nabízel.

Liv mě doprovodila domů a cestou jsme všechno probraly. Ona Austina odehnala, když chtěl něco říct a on naštvaně odešel.

            Celkem mě zajímalo, co chtěl říct, ale vypustila jsem to z hlavy. Měla jsem větší problémy.

Zvala jsem Liv k nám, ale ona odmítla s tím, že jdou na rodinnou večeři oslavit narozeniny malé Kathrine.

Trochu se mi ulevilo, když jsem si s ní mohla promluvit, ale stále mi hlavou vířily myšlenky.

Jak si Jackson může myslet, že chci Austina a ne jeho? Vždyť jsem mu i řekla, že se mi líbí on...

,,kam se chystáte?" zvedla jsem obočí, když jsem v chodbě uviděla rodiče. Byli slušně oblečení a nafintění. Neobvyklé.

,,musíme si něco zařídit a pak půjdeme na večeři. Půjdeš taky?" usmála se na mě mamka. To určitě.

  ,,ne, to je dobrý. Mám toho hodně do školy" ani bych nikam bez Noaha nešla.

Do školy jsem nemusela dělat nic, ale jako výmluva se to hodilo. Aspoň jsem mohla být chvíli sama, protože jsem ani nikde neviděla Noaha. Aspoň že tak.

,,dobře zlatíčko. Kdyby něco, volej" políbila mě do vlasů mamka a oba odešli. Taky se měj, tati. Zase mlčel. Neřekl mi ani slovo.

   Nevěděla jsem co mu přelétlo přes nos, ale vypadal zase naštvaně, jako devadesát procent času, kdy byl s námi.

           Nebyli jsme rodina. Někdy jsme ani nepociťovali to, že tam je. Už navždy to bude jen já, Noah a máma.

Večer jsem se jen převalovala v posteli a stále myslela na to, jak to s Jacksonem vyřeším.

I když jsem na to myslela celý večer, protože jsem doma byla sama, tak jsem nemohla přestat. Neviděla jsem z toho žádné východisko.

,,ježiši kriste ty vypadáš" povzdechla si Loren při pohledu na mě, když jsem přišla k lavičce, a hned mě objala. Byla tam jen ona a Diana.

K Dianě jsem cítila hrozný odpor. Byla zahleděná jen do sebe a nezajímala se o city ostatních. O Austinovy city.

             Pochybovala jsem o tom, že ho někdy viděla ve stavu jako já. Jinak by mu přece nedělala takové zle.

   ,,nazdar potrati" objevil se vedle mě vysmátý Tyler, ale hned, jak se na mě podíval mu úsměv klesl. ,,co se děje, kotě?" vyhrnul spodní ret a objal mě.

Potěšilo mě, že se tak stará. Nečekala bych to od něj. A ještě že je ke mně tak hodný.

          Nechci znít sebevědomě, ale zdálo se mi, že jen na mě je tak moc hodný. S Dianou se hádali, Loren skoro pořád ignoroval a s Liv se moc nebavil.

           Šimralo mě v břiše, když jsem viděla, že je ke mně někdo konečně hodný. A ještě k tomu Tyler. On spíš vypadal jako tvrdý bad boy a najednou jakoby změkl.

,,děvko" pronesla Diana, když kolem nás procházela. Chtěla jsem ji na to odpovědět, ale všimla jsem si Austina, tak jsem byla radši zticha. Ještě aby na mě vyjel on, aby bránil svoji vyvolenou.

Oni kolem sebe jen prošli. Ani se nepozdravili. Nedivím se. Nechápala jsem proč je naštvaná ona. To kvůli tomu, že není Austin kapitán? To vážně?!

Austin mi jen věnoval úsměv, ale nic neřekl. Nic nového. Liv se na mě podívala s nakrčeným obočím, ale já jen zavrtěla hlavou, aby to neřešila.

,,tak studenti. Musím vás požádat, abyste si vzali věci a přestěhujeme se do třídy žáků třetího ročníku, kde mám dnes bohužel supl a nemám pro vás práci" to snad není možné!

Byla jsem nervózní, že jdeme zrovna k nim. Znamenalo to, že se uvidím s Jacksonem, což neznělo moc dobře. Stále jsem nevymyslela jak se mu omluvím a vysvětlím to.

,,to je jako naschvál, že musíme zrovna k nim. Nechci tam" postěžovala jsem si holkám, když jsme šli po schodech o dvě patra nahoru, kde byla jejich třída.

Loren jsem zatím nic neřekla, protože nebyla možnost, takže to moc nechápala.

           ,,aspoň se nebudeme učit. Zkus na tom vidět to pozitivní" kdyby na tom něco pozitivního bylo, tak bych s tím neměla problém.

,,Nathali, lásko moje! Tak moc jsi mi chyběla! Pojď ke mně" začal hned Tyler, když jsme vešli do třídy. Ihned jsem zrudla a zavraždila ho pohledem. To snad nemyslí vážně!

Bylo mi tak moc trapně! Proč to sakra zařval na celou třídu?! ,,můžu k němu, aby byl ticho?" vyjukaně jsem se otočila na holky, které nemohly propadnout dech, jak se smály.

,,jasně, my si sedneme spolu" postrčila mě k němu. Všichni se na mě podívali, když jsem si k němu sedla. Bože můj!

,,ty seš magor! Proč jsi to sakra udělal?" vyjela jsem hned a uhodila ho pěstí do ramene. Před námi seděl Austin s Jacksonem, což mi bylo ještě nepříjemnější.

,,teď budeš oblíbená, když se bavíš s tak dokonalým klukem" Austin se otočil se zvednutým obočím, ale Jackson se na mě ani nepodíval. Au.

,,ty a dokonalý? Dovol abych se zasmála" zašklebila se, načež se hraně urazil a Austin se rozesmál. To je poprvé co ho slyším se smát.

Celou hodinu učitel jen říkal něco ohledně třeťáku, takže jsem ani neposlouchala a z Tylerovy ruky si udělala omalovánky.

Neměla jsem kam malovat, protože neměl kousek kůže volný, takže jsem jen vybarvovala jeho tetování.

Abych pravdu řekla, nikdy se mi tetování nelíbily, ale ta Tylerova byla hezká. A ještě hezčí byly vybarvené mou rukou.

,,slečno" zazněl třídou učitelův hlas. Prudce jsem zvedla hlavu v domnění, že je to na mě a chce mě pokárat, že nedávám pozor. Ups.