Nový začátek✔️

25.

          ,,sluší ti to" políbil mě Jackson, když jsem k němu přišla, ale hned se se syknutím odtáhl.

          ,,promiň, zapomněla jsem, že máš odřené ruce" nesuďte mě za to, že jsem se mu vysmívala. Kdo by to nedělal?

          On se na mě zašklebil. Jako dítě. Docházelo mi, že se asi nevyhnu setkání s jeho otcem a dalšími členy rodiny.

          Nevěděla jsem, jestli to se mnou Jackson bere tak vážně, že si mě přivede za rodinou a nebo mě chtěl mít jen jako oporu. Obě varianty jsou hezké, ale z té první mám hrozné nervy...

           ,,musím ti něco říct" zastavila jsem ho, než jsme stihli dojít ke skupince lidí před menším kostelem u hřbitova.

          On kývl, abych pokračovala. ,,ptala jsem se Austina. Vím, co se stalo s tvojí mamkou a mrzí mě to"

           Nedokázala bych mu to tajit a ještě k tomu, když mi to neřekl ani on sám. Jsi moc citlivá, Nathali. To se ti vymstí.

            ,,já vím, psal mi to. Nechtěl jsem ti to říkat, abych tě nějak neodradil nebo tak. Nechlubím se tím" proč by mě měl odradit něčím, co dělala jeho mamka?

            ,,Jacksone tohle není důležité. Mně jde o tebe a ne o tvoji rodinu. Nebo ano, jde mi i o ni..." zastavil mě až jeho smích. Vážně jsem se do toho tak blbě zamotala?!

            Jackson mě vzal za krk a objal mě. ,,vím jak to myslíš, neboj se. Jen jsem radši opatrný. Vážně o tebe nechci přijít" přinutilo mě to k úsměvu.

            Znáte ten pocit, když slyšíte něco hezkého poprvé v životě? Ty motýlky v břiše a tu červeň, co se vám hrne do tváři? Tohle jsem celá já.

             Jackson mě představil jeho tátovi, ale nic víc neproběhlo. Netvářil se moc nadšeně, že mě tam vidí. Jeho problém. Byla jsem tam kvůli Jacksonovi a ne kvůli němu.

            Trochu se mi hnusil, protože Jacksona uhodil. Sice si někdy děti pár facek zaslouží, ale aby mu tolik ublížil? Debil.

           ,,jsi v pohodě?" zvedla jsem hlavu k Jacksonovi. Už jeho mamku 'zakopali' a on neprojevil žádnou emoci. Děsilo mě to.

           On se opřel o sloup vedle brány kostela a položil mi ruce na boky. Nedokázala jsem si ani představit jak se cítí. Vždyť právě pohřbil svoji mamku.

           ,,jsem. Skoro jsem ji ani neznal. Děkuju, že jsi tu se mnou byla" jen jsem se pousmála a hlavu si opřela o jeho hruď.

           Abych pravdu řekla, tak mě to dojalo víc, než jeho. Nikdy jsem takové věci nesnášela dobře.

           ,,budu muset jít. Mamka má dneska volno a nechci, aby tam celý den byla s Austinem sama" odtáhla jsem se od něj.

          Bylo moc velké riziko nechávat je osamotě. Austin věděl až moc věcí a nedejbože, aby se mamce prokecl o šikaně. To bych neunesla.

          ,,zase on" zaskučel a zaklonil hlavu. Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. Nejsou náhodou nejlepší kamarádi?

          ,,nemůžu za to, že je u nás a mamce to nevadí" proč mu to vůbec vadilo? Mělo by mu to být jedno.

        On zvrátil hlavu zpátky a zamračil se. Řekla jsem něco špatně? ,,tak něco řekni a vykopni ho" on mě naváděl k tomu, abych ho vyhodila? To jako vážně?

           ,,já nemůžu. I kdybych ho nenáviděla sebevíc, tak ho nemůžu jen tak vyhodit. Nemá kam jinam jít"

          Ano, bránila jsem Austina, ale co jiného jsem měla dělat? Měla jsem ho vyrazit na ulici? To bych neudělala ani svému nepříteli. Takže Austinovi.

          ,,to už ale není tvůj problém. Nebylo by to poprvé, co by se mu to stalo" tohle jeho chování se mi vůbec nelíbilo.

         ,,co tě žere, Jacksone? Vždyť je to tvůj nejlepší kamarád. Proč jsi najednou tak zlý?" z toho hodného a milého Jacksona to byl najednou hrozný bastard. Jak mohl vůbec říct, abych ho vyhodila?

           Jackson zatnul ruce v pěsti. Začala jsem se ho bát. Sice bych to do něj nikdy neřekla, ale co kdyby mě uhodil?

           ,,vadí mi, že s ním trávíš tolik času. Vím, co o tobě říkal, než sis začala se mnou. Nechci, aby po tobě vyjel a i kdyby to udělal, tak je mi jasné, že bych se to dozvěděl jako poslední a ještě ne od tebe" to myslí vážně?

            Jen jsem před ním stála, zírala na něj a snažila se vymyslet nějakou inteligentní odpověď, po které bych se necítila úplně blbá, ale na něco takového snad ani odpověď nebyla.

           ,,tohle nemá cenu. Radši už půjdu" otočila jsem se k odchodu. Tohle byla naše první hádka ve vztahu?

Pohádali jsme se jen dvakrát a obě naše hádky byly kvůli Austinovi. Jen kvůli němu. Všechno kazí.

           ,,fajn. Tak si za ním běž, ale pak za mnou nelez, že ti ublížil" nic jsem mu na to neodpověděla.

           Neměla jsem tušení co si o tom myslet. Proč najednou obrátil o sto osmdesát stupňů?

Celkem mi přišlo vhod, že je pátek a já ho celý víkend neuvidím. Čekala jsem od něj aspoň zprávu s omluvou, že to přehnal, protože já se mu rozhodně omlouvat nehodlala. To on na mě vyjel. Bezdůvodně.

           Austin byl Jacksonův nejlepší kamarád a najednou říkal takové věci. Co se mezi nimi změnilo? Mohla jsem za to já?

,,co se děje, beruško?" přispěchala ke mně hned mamka, když jsem vešla do kuchyně a setřela mi tváře. Určitě jsem musela mít rozmazané líčení.

           ,,pohádala jsem se s Jacksonem" zašeptala jsem a objala ji, aby mě neviděla plakat.

           Nikdy jsem si dobrého vztahu s mamkou nevážila víc než v tu chvíli. Tohle by měl zažít každý aspoň jednou v životě. Každý.

          ,,kvůli čemu, zlatíčko?" hladila mě po zádech a přitom se mnou houpala ze strany na stranu.

           Přišlo mi to jako když jsem v šesti letech spadla z kola a odřela si kolena. Dělala úplně to stejné jako teď.

           ,,kvůli Austinovi. Byl zlý a myslel si bůh ví co" radši jsem ji neříkala nic konkrétního. Mohlo by se stát, že by ho přestala mít ráda.

Jackson se jí líbil. Přišel ji jako milý a hodný kluk. To jsem si myslela taky.

           Udělalo na ni dojem, že mě skoro každý den vodil domu a tak podobně. Nikdy nebyl zlý...